9 komiksových autorek, které (doufáme) brzy ovládnou Česko a Slovensko

Katalog letošního KomiksFESTu byl trochu jiný. Obsahoval totiž komiksy 14 mladých českých a slovenských autorů – a světe div se – převažovaly mezi nimi ženy. Jak vypadá průřez moderní českou a slovenskou komiksovou scénou?

Jestli v dohledné době někoho uslyšíte remcat, že v českém komiksu je málo žen, můžete mu o hlavu s hřejivým pocitem zadostiučinění omlátit již zmíněný katalog. Není sice moc silný a asi to nebude příliš bolet, za to je v něm ale možné najít pořádnou dávku ženské tvorby. Samotnou mě příjemně překvapilo, že si dámy zabraly skvělých 65 % obsahu.

Mrkněte se s námi na ty, o kterých v budoucnu ještě určitě uslyšíme.
(autorky jsou seřazeny dle abecedy)

1. Kateřina Čupová (FAQY)

Přestože v katalogu najdete dílko s jednoduchou linkou a založené spíš na hravé myšlence týkající se formy, jedná se v Katčině tvorbě spíše o výjimku. Mladá autorka si zakládá na propracovaných postavách a pečlivě zvolené barevnosti. I když krátký komiks Obraz vytvořený pro výstavu Generace 2.0 nepostrádá zábavný prostorový twist, patřím spíše mezi fandy stylu jejího komiksu Kašna (Aargh 14) – za který letos Katka získala cenu Muriel v kategorii krátkého komiksového příběhu.

2. Zuzana Čupová (SUWI)

Ano, není to náhoda, Zuzka, aneb Suwi, je sestrou Katky uvedené výše. V poslední době jsem od Zuzky narazila na samé kousky se skvěle hravým vizuálem. Panely jsou tabu, a tak máte pocit, že vás komiks semílá, hází s vámi, jak jen se mu zachce a pokud se do něj chcete opravdu dostat, musíte se vzdát a poddat se mu. Mezi takové ňamky patří například příběh O mušlích uveřejněný v letošním Vějíři. Osobně se po nocích často modlím, aby Zuzka u komiksu vydržela, jelikož její přístup mě nepřestává těšit.

3. Linh Do (TALE)

Tale v jistém pohledu představuje vzor pro většinu českých studentů ilustrace. Původem je z Česka, momentálně ale studuje v Kanadě. Na první pohled vychází z mangy, stačí se ale podívat na její portfolio a každému je jasné, že pro ni tento zdroj nepřináší žádná omezení a dokáže z něj vytěžit maximum bez jakéhokoli opakování či stereotypu. Pro výstavu Generace 2.0 se Tale pustila do osobní letní vzpomínky, na které je vidět lehká ruka, škoda jen, že autorka nepřidala navíc ještě špetku originality, kterou její portfolio jinak hojně oplývá.

4. Anna Dvořáčková (KINIXUKI)

V příběhu Lov se Anna obešla beze slov. Nahradila je akcí a náladou jasně vyjadřující ticho v kontrastu s bojem na život a na smrt, při kterém nikdo nevydá ani hlásku. Zaujala mě také tlumená barevnost, kterou bych upřímně u podobného (a při pohledu na Aniččino portfolio) námětu nečekala. Moc se mi líbí úhly, které autorka volí, a celkové rozvržení panelů. Škoda, že se čtenář nedoví více o hlavních postavách, a tak příběh zůstává spíše pěkně zpracovanou epizodou, než příběhem, který si zapamatujete.

5. Štěpánka Jislová

Příběh All dead things od Štěpánky Jislové je jediným kouskem, který se na výstavě Generace 2.0 objevil v angličtině. Na jednu stranu škoda, že trochu vybočil z řady, na druhou stranu asi všichni víme, že některé věci jdou přes pusu i tužku zkrátka lépe právě anglicky. Na komiksu ale kromě jazyka a komentáře pod panely zaujme i forma vyprávění, jedná se totiž spíše o ustálenou koláž okamžiků popisujících vývoj osobnosti, pohled na smrt, způsob myšlení a přístupu k životu. Příznivcům více příběhového ladění silně doporučuji mrknout na Strom, se kterým v roce 2013 Štěpánka vyhrála soutěž CZ.KOMIKS.

6. Jana Kiliánová (YUFFIE)

Jakmile potkáte v komiksu orka, můžete si být na 85% jisti, že jeho autorem bude pravděpodobně Yuffie. V tomto ohledu její příspěvek na výstavu mladých autorů nezklamal. Krátké jednoaktovce nechybí vtip, který je Janě vlastní a umí s ním dynamicky pracovat. Jasně viditelná je i silná inspirace herní logikou, která je však obohacena o trochu jinou rovinu vztahů, než s jakou se v RPG většinou setkáváme. Yuffie vše zvládá s přehledem, jednoduchostí a dynamikou, která by klidně udržela i delší příběh.
Z dlouhodobějších Jančiných projektů bych zmínila například skvělého Korektora, na kterém pracuje s Vilémem Koubkem.

7. Ester Kuchynková (YONE)

Doménou Ester je úžasná fantazie, která se do jejích komiksů pravidelně promítá. I když se tentokrát autorka držela poměrně při zemi jak s alternativními světy, tak s barevností, výsledkem je příběh, se kterým se každý na jisté rovině dokáže ztotožnit. Osobně bych se nebála většího žánrového vymezení a lehkého okořenění příběhu. Když si představím, že by se alter ego hrdinky překlopilo do hororově schizofrenní roviny, kdo ví, jak by všechno dopadlo.

8. Eva Mária Ondová

Eva pro mě v rámci výstavy znamenala asi největší překvapení. Hlavním důvodem bylo samozřejmě to, že jsem se s její tvorbou ještě nesetkala, naprosto mě ale dostala i její technika a vidění. Prameň za prameňom vypadá skvěle, Rusalka je kouzelná a lehce alternativní přístup k vizuální podobě příběhu mi přijde velmi osvěžující. Jisté mezery by bylo možné najít v budování srozumitelného napětí skrze dialogy a dramaturgii příběhu. To už ale zase vrtám.
Od Evy chci prostě komiksovou knihu. Nejlépe hned, prosím.

9. Lenka Šimečková

Stačí jeden pohled na Lenčiny komiksy a ilustrace a každému je hned jasné, že na konec nepatří. Spíš naopak. Vlastně bych na autorčině tvorbě hrozně ráda našla nějaké mouchy, ale její styl mě naprosto dostal a nejradši bych si jejími kresbami vytapetovala i koupelnu. V Úlovku se setkáváme s dvojicí sester, které už zkušený Lenčin fanoušek dozajista zná z mnoha starších prací. V rámci tohoto uzavřeného komiksu bych osobně možná uvítala větší odlišení obou hlavních postav, které se momentálně skrývá pouze ve střihu šatů. Na druhou stranu je ale děj natolik explicitně rozvržen, že riziko zmatení čtenáře je jen malé. Takže vlastně nic.

Pánové nezaostávají

Do katalogu se ale vešli i kluci, o kterých nelze pomlčet.

Doslova předapokalyptický příběh Karla Osohy (autor online komiksu Plíč) staví do kontrastu dvě roviny lidských vztahů a jejich funkčnosti na pozadí blížícího se zmaru, jako jediný autor se také v rámci sekvenčních děl odvážil na dvoustránkový výjev. U Karlova komiksu mě baví očekávaný konec, který však není hlavní postavou ani hybatelem děje. Místo toho představuje jen tušený rámec dění - vše ostatní je na malých lidských tvorech a jejich poplašených mozcích. Poměrně složité téma se autorovi povedlo vtěsnat na velmi malý prostor a ještě stihl čtenáře trochu naštvat, jelikož podobná látka by vystačila na tučnou sérii.

---

Komiks nazvaný Host od Viktora Svobody a Martina Jaška naopak přibližuje atmosféru čehosi tajemného, nevysvětlitelného a pro nás nepochopitelného, to vše zabaleno do pro nás trochu nezvyklé exotiky. Autorské duo se mile přiblížilo východnímu stylu vyprávění, velmi jednoduchá zápletka je založená na plížení, zadržování dechu a bojácnému nakukování - a to vše se podařilo předat i čtenáři. Trochu zabrat dalo nalezení názvu komiksu - Host. Stojí to ale za to!

Mnohem akčnější přístup zvolil Marcel Dokoupil, který se na vyprávění příběhu vrhl odzadu a přiblížil tak nekonečný boj Nočníka a Slunečníka, který zahájila neprominutelná urážka... Marcelovo vyprávění mě baví, a to zejména díky stylistické podobě, která mi trochu připomíná dětskou touho všechno odvyprávět, při které však vypravěč často doplňuje části příběhu, na které zapomněl. Škoda, že nakonec nedošlo na původně plánované barevné zpracování, které je nastíněné ve skicách na autorových stránkách.

Ještě o chlup dál potom narativní experiment posunul Pavel Červeniak alias Melkor, který vtipně paroduje otázku smyslu života, na který vlastně dnes nikdo nemá tak úplně čas. V Pavlově stylu je docela výzva se vyznat, je totiž poměrně specifický jak v textové, tak obrazové rovině. Abych se přiznala, nejdřív se mi jeho dílko vůbec nechtělo číst, jelikož mě odrazovalo nesourodostí a chaosem, jakmile jsem se ale začetla do Pavlova nezaměnitelného jazyka a dostala se do lehkosti, se kterou děj předkládá, opravdu jsem se bavila.

Pánskou sekci uzavírá Haspien s téměř sci-fi příběhem jednoho dokonalého selfie. Roztomilý nápad má pro mě jednu slabinu - a to přehlednost komiksu. Bezva je ale téma navázané na současnou kulturu, první dvě strany hezky budují napětí a zvědavost, o co že to vlastně jde. Jen dotáhnout konec tak, aby se komiks čelt lehce!

Zdrojové obrázky a všechna díla vystavená v rámci výstavy Generace 2.0 najdete TU.

Autorka: Tereza Drahoňovská