Angoulêmský debakl: ženy máme rádi, ale...

První velkou událostí komiksové komunity v roce 2016 se stalo na začátku týdne zveřejnění seznamu autorů nominovaných na Grand Prix vyhlašovanou angoulêmským festivalem. A hádejte, koho jsme na něm nenašly – ani jednu autorku! Jak se ukázalo, nebyly jsme samy, kdo se nad tím pozastavil.

​Festival komiksu v Angoulême ​se tento rok pořádá po čtyřicáté třetí. Ne nadarmo se honosí titulem největšího komiksového festivalu v Evropě, a to hlavně proto, že v jeho programu se najde dost událostí jak pro čtenáře, tak pro tvůrce samotné. K těm neodmyslitelně patří Salon de Jeunesse pro začínající kreslíře, výstava v Maison des Auters místních rezidentů a pak samozřejmě celá škála festivalových ocenění. Je čest odvézt si domů trofej za nejlepší debut, nejlepší sérii nebo alternativní komiks, ale cenou všech cen zůstává festivalová Grand Prix, největší uznání autorovy tvorby a jeho přínosu pro komiksovou komunitu. Když ovšem festival zveřejnil seznam třiceti jmen nominovaných pro rok 2016, nastal poprask – na seznamu nefigurovala jediná žena.

Grand Prix je stejně stará jako festial samotný, letos to bude úctyhodných 43 let

"Ohrazujeme se proti této evidentní diskriminaci, proti tomuto naprostému popření naší existence v rámci média, které se z větší a větší části skládá z žen," reagovalo okamžitě sdružení BDEgalité. Nepřítomnost žen na seznamu je problematická z více důvodů: "Angoulêmská Grand Prix je kariérním milníkem. Není to pouze čestné ocenění, má okamžitý dopad na autorovu budoucnost, na prodej knih apod. A jakou zprávu tímto vysíláme komiksovým autorkám a těm, které by se jimi rády staly? Odrazujeme je od jejich ambicí a vzkazujeme jim, že jsou v komunitě jenom trpěné." Nehledě na to, že laureát Grand Prix se stává prezidentem příštího ročníku.

Jako první na seznam nominací zareagovaly autorky z bdegalite.org

Při pohledu na dnešní světovou komiksovou scénu nad rozhodnutím angoulêmské poroty zůstává rozum stát. Když v 70. a 80. letech sbíraly Grand Prix takové legendy jako Will Eisner, Moebius nebo Enki Bilal, by snad ještě prošla otřepaná fráze o nedostatku žen v oboru, tím se ale nyní ohánět nelze. Na posledních Eisnerech si ostatně dámy odnesly skoro polovinu všech sošek a třeba Marjane Satrapi nebo Posy Simmonds Grand Prix na nočním stolku stále chybí. A tím se dostáváme k dalšímu problému – toto slepé místo angoulêmské ​poroty není ničím novým. Od roku 1974, kdy se Grand Prix začala udělovat, si ji odnesla jen jediná žena, a to Florence Cestac, v Česku prakticky neznámá autorka humorných stripů.​

Riad Sattouf, z jehož iniciativy vzešel bojkot nominovaných autorů

​Je ale rok 2016, a pokud si to neuvědomují v Angoulême, zbytek světa s tím srozuměn je a autorkám se od jejich kolegů dostalo vlny solidarity. Mezi prvními se ozval Riad Sattouf: "Dnes ráno jsem zjistil, že jsem na seznamu nominovaných na Grand Prix festivalu Angoulême. To mě opravdu potěšilo! Pak jsem ale zjistil, že na tom seznamu jsou jen muži. Vadí mi to, jelikož existuje celá řada kreslířek, které by na tom seznamu měly být. Rád bych přenechal svoje místo např. Rumiko Takahashi, Julie Doucet, Anouk Ricard, Marjane Satrapi, Catherine Meurisse (…). Požaduji, aby mé jméno bylo ze seznamu staženo, a doufám, že se na něj vrátím, až bude více spravedlivý." Stejného názoru je i Daniel Clowes: "Podporuji angoulêmský bojkot a stahuji své jméno z nominace na toto ocenění, které se právě stalo naprosto bezvýznamným. Jaký směšný, trapný debakl!" Zanedlouho se přidal i Joann Sfar a očekává se, že další jména budou následovat.

Nedoceněné legendy: Marjane Satrapi, Trina Robbins, Dominique Goblet a Rumiko Takahashi

​Festival vydal oficiální reakci na řetězec událostí, které nominace spustily, dnes odpoledne. Nese alibistický titulek „Angoulêmský festival ženy miluje, ale historii (komiksu) nezmění“ a autoři článku se opírají o fakt, že se ženám dává cena za celoživotní přínos komiksu těžko, když se v něm začaly naplno angažovat až v posledních letech. Je-li tomu tak, co celý svůj život dělala skoro osmdesátiletá Trina Robbins? Téměř šedesátiletá Rumiko Takahashi, královna (nejen současné) mangy? Dominique Goblet už také táhne na padesát, již dříve zmíněné dámy nepočítaje. Text se dále ohání celou řadou akcí festivalového programu minulých let, kterou věnoval podpoře autorek. Přes to všechno sebe-poplácávání po ramenou by skoro unikla nejdůležitější věta, schovaná úplně na konci - porota bez toho, aniž by škrtla autory, kteří již na seznamu jsou, jej rozšíří o zatím nespecifikovaný počet jmen.

- 43. festival v Angouleme a jen jedna žena vyhrála Grand Prix! - Huh, jo? - No neříkej! - Hm, jsi si jistá? - A co, no... - No jo, no, zkrátka jim to vůbec nedochází!

​A tak to vypadá, že se ženy zas dostaly někam jako kvótová položka. Ačkoli tento trapas působí jako obrovský krok zpět, podpora ze strany autorů je důkazem, že už není možné podobné přešlapy mlčky přehlížet. Ony toho komiksové autorky opravdu zas až tolik nechtějí. Jak zdůrazňuje BDEgalité: ‚To, o co žádáme, je naprosto jednoduché – aby naše hodnota a skutečnost, že existujeme, byla brána v potaz.‘

​Autorka: Štěpánka Jislová