Ašta Šmé uvádí: SILNĚJŠÍ NEŽ NĚKDO

Komiks jako médium měl vždycky blízko k netradičním příběhům. Ruku v ruce šel obzvlášť s tématy sociální spravedlnosti, snad proto, že se mezi ‘velkými’ žánry též cítil poněkud cize. V Česku v tomto směru vyniká spolek Ašta Šmé, který pokřtí svůj nový projekt s názvem Nejisté domovy toto úterý v pražském klubu Cross.

Ašta Šmé, složené z Vojtěcha Maška, Máši Bořkovcové a Markéty Hajské, si klade za cíl veřejnosti předkládat příběhy ze života, takové, které se mimo jiné dotýkají minorit, společenské nerovnosti nebo sociálního vyčleňování. Díky výzvě norských fondů zaměřené na kampaň s tématem příběhů ohrožených dětí, se v projektu Nejisté domovy všechny tyto proudy spojily.

"Říkali jsme si, že je hrozně málo příběhů vyprávěných samotnými „ohroženými dětmi“ nebo těmi, kteří prošli ústavy, adopcí či pěstounskou péčí. Existují vědecké studie, ale pohled těch, kteří si tímto sami prošli, je podreprezentovaný," říká Markéta Hajská. "Chceme nabourat předsudky a stereotypy, které vůči těmto dětem panují a přinést do debaty o ohrožených dětem nová témata."

O příběhu romského chlapce Michala a adoptované Lili už jsme mluvily, posledním a (podle mého názoru) vizuálně nejzajímavějším je komiks o Honzovi Oračko od Marka Pokorného z uskupení True Lovers.

"Postava Honzy Oračka nás napadla již během psaní projektové žádosti. Máša se s ním znala z doby, kdy jezdila jako vedoucí na skautské tábory, kam on jezdil jako dítě z dětských domovů. Jenže o něm deset let neslyšela. Honza bydlel v Anglii, ale náhodou měl právě v době začátku projektu cestu do Česka." vysvětluje Markéta to, co je přivedlo ke zpracování jeho životního příběhu. "Honzu jsem viděl vyprávět na jednom z posledních nahrávacích sezení se scenáristkami, krátce předtím než měl odletět za svým živobytím zpět do Anglie. Myslím, že je to hodně bezprostřední, srdečný a houževnatý chlapík," dodává Marek.
​

Příběh z velké části stojí na autenticitě výpovědi a od toho se musela odrazit i vizuální stránka komiksu. Jak si Marek hledal cestu k finálnímu stylu?

"Snažil jsem o jednodušší výtvarný styl. Obecně za ideální úroveň jednoduchosti kresby v komiksu považuju styl Chrise Warea, ale sám to až na takovou úroveň symbolů zjednodušit neumím, kreslím o něco víc realisticky." Komiks od pohledu zaujme zajímavou panelizací a zmínka o Chrisi Wareovi je určitě na místě. Každá stránka má svou vlastní unikátní kompozici a výjevy se často tříští do menších a menších panelů, které dodávají scénám jedinečnou atmosféru. "(...)je často užitečné prostě umístit první motiv někam na stránku a poslouchat přicházející asociace, postupně je přidávat a sledovat vznikající vazby a to, jak fungují. Přijde mi to pro komiks lepší, než se snažit dopředu vymyslet rozvržení celé strany a až pak to nakreslit, tím se komiksová řeč dost ochuzuje," přibližuje autor.

Komiks mimo jiné vyniká i ve znázornění prostředí, ať už to je česká 'paneláková' realita nebo malebné krajinky za Prahou. 'Co se týká autenticity, dohledával jsem si podklady, kde to bylo možné. Většina lokací sedí. Díky internetu jsem nemusel až na jednu výjimku nikam jezdit. Tou výjimkou byl dům na Kladně, kde jeden čas Honza bydlel, který jsem chtěl nakreslit v pohledu ze dvora, který nebyl na Google StreetView viditelný. Většina interiérů je vymyšlená - z některých míst jsem fotky taky měl, ale sloužily spíš jako inspirace, abych nestřílel úplně mimo. S lidmi to bylo podobné,'

Od Ašta Šmé se do budoucna můžeme těšit na ještě jeden krátký komiks o adoptované dívce, který kreslí výtvarník Stanislav Setinský, a také na knížku vytvořenou z příběhů dětí se zkušeností s ústavní nebo náhradní rodinnou péčí, které psaly děti v rámci literární soutěže. Ilustrovat ji má opět Fany Loubat. 

Poznámka na závěr - komiksy jsou neprodejné a jedna z mála možností, jak je získat, bude na zmíněném křtu toto úterý. Na viděnou v Crossu!

Autorka: Štěpánka Jislová