Hororový film zvládne natočit každý. Vezměte pár lekaček, tajemných dětí, odlupujících se nehtů nebo dlouhých záběrů bez hudby. Jak to ale funguje u komiksu? Emily Carroll, komiksová umělkyně a držitelka Eisner Award, se do hororu vrhla po hlavě a v knize Temnými hvozdy, která v českém překladu vyšla díky Comics Centru, nakonec přinesla něco mnohem lepšího.

Znáte to z dětství. Jako dítě vás všemohoucí, ale vlastně skrz naskrz neschopní dospělí uvalí do situace, kdy musíte trávit čas s dalšími podobně indisponovanými dospělými. A utéct není kam. Pokud máte 'štěstí' jako Agnes, známená to týden trčet na podivném ostrově s partou pěkně zvláštních hostů. A něco tu rozhodně nehraje...

Nakladatelství Paseka pokračuje ve vydávání toho zajímavějšího, co nabízí zahraniční mainstream. Tentokrát volba ​padla na americký hit, pod kterým jsou podepsané hvězdy jako Noelle Stevenson (Nemona) nebo Kate Leth (Hellcat). Komiks o partě holek, co spolu prožívají dobrodružství? To zní jako materiál pro Laydeez do Comics!

První kniha sebraných příběhů Hildy, modrovlasé holky, co každé ráno vyběhne ven se skicákem, atlasem mechů a samozřejmě i svým liško-medvědo-jeleno-psem Větvíkem, nás dostala do kolen. Ostatně cokoli v čem se vyskytují trolové, obři, pidilidi (všímáte si toho vyrovnaného výškového zastoupení?) v prostředí připomínajícím Skandinávii, musí být zákonitě super. Druhá knížka ale nabízí krizovou situaci. Hilda se přestěhuje do... Města (znechucené booooo!!!). Zvládl autor Luke Pearson udržet naše vrtošivé nadšení?

Víte, co je úplně nejroztomilejší? Nové vztahy. Ty chvíle, kdy sami sebe nenávidíte za to, jak hloupě čekáte, až vám zavibruje mobil. Kdy vrchol extáze představuje to, že se vám ten druhý o sekundu déle dívá do očí. Kdy jste neskutečně nervózní, ale zároveň naprosto bezdůvodně šťastní. A přesně o tom a nejenom o tom je Slaďák od Philippy Riceové.

Neklidem zmítaný komiks zrodil Hrdinky. Knihu o ženách zocelených žárem bitev. Proč? Protože už dlouho nejsme jen dámy v nesnázích. Působivá výpověď o genderové nerovnosti v komiksu je určená všem, koho aspoň někdy zarazila jediná ženská ve šmoulí vesničce. A pak těm, kdo si chtějí rozšířit obzory a dobře se přitom pobavit.

Vždycky toužila po pomerančích a panence Barbie, nesnášela pavouky, protože se pohybují děsně rychle, a jedním z jejích největších průserů bylo, když si s dětmi ze stejného patra hráli na přílet papeže. Pak ale vyrostla a rozhodla se to všechno hodit do komiksových panelů. A hle – v roce 2012 byla její kniha Marzi: A Memoir nominována na Eisner Award za nejlepší komiks podle skutečnosti.

Seznamte se s Marzenou Sowa.

Vždycky, když poslouchám přátele studující na uměleckých školách, je mi smutno. Proč? Mluví o projektech, klauzurách a dílkách, která neustále vznikají. Ale já jako obyčejný konzument nikdy žádné z nich nedostanu do rukou! Tolik stránek komiksů, tolik ilustrací, nebo dokonce knih (!!) vzniká na univerzitní půdě, a tak málo jich spatří světlo venkovního světa. O to šťastnější jsem, když se mi nějaký náznak studentských prací přece jen dostane do rukou.

A jsem nadšená, i když ony práce pochází z roku 2013.

Nikdy jsem nebyla fanoušek politiky. Jako opravdu… nikdy. A k sérii Češi jsem proto od začátku měla jistý odstup. Díky porotcování v komiksové ceně Muriel jsem se ale téměř všemi knihami prokousala a zjistila, že komiksová podoba dějin je vlastně zábavná. Proč? Mám pro to trochu poťouchlý důvod – zachytit historii srozumitelně, atraktivně a alespoň trochu věrně je totiž docela sci-fi. Pokaždé se proto těším, jak se s tím kdo popasoval, jelikož si dovedu představit, jaká noční můra to musí být.