Když se ke mně dostala informace o tom, že jedna nezisková organizace vypisuje výběrko na účastníky storytellingového workshopu ve Skotsku, neváhala jsem ani minutu. Přihlásila jsem se. Letěla jsem do Skotska. Týden jsem se tam učila. Člověk by řekl, že přijedu jako profík na vytváření a předávání příběhů, na dramaturgii a budování napětí. No, tak to fakt ne.
​

Na akcích jako Prague Zine Festival mám nejradši to, že se z nich většinou vyklube něco úplně jiného, než si člověk maluje. Upřímně? Čekala jsem pět až šest zajímavých stánků, kde si všechno v klídku prolistuju, pokecám s jejich téměř autory a půjdu spokojeně domů. Jak to bylo doopravdy?

36 vystavovatelů ve 3 sálech, odhadem tak 250 publikací.... a dost málo peněz v peněžence na všechnu tu krásu.

​Belgická ilustrátorská scéna se k zimnímu spánku rozhodně neukládá – naopak. Na přelomu podzimu a zimy se zde odehrávají hned tři festivaly, které propojují komiks, ilustraci a animaci. Co z toho si nenechat ujít?

Budova bruselského muzea komiksu je jedním z mnoha secesních domů, kterými Viktor Horta belgickou metropoli vyzdobil. A zlé jazyky tvrdí, že právě ta je na celém muzeu do nejzajímavější. Je tedy Musée de la Bande Dessinée jenom povinnou položkou, kterou si každý turista musí odškrtnout?

Máloco mě přiměje vstát v 6:15. Komiks to ale dokáže. A první ročník festivalu KOMA jsem si nemohla nechat ujít. Přitáhl mě jednoduchý minimalistický vizuál i zajímavě zvolené propojení s oblastí architektury. A ani v jenom mě KOMA nezklamala. Nebo tedy...

Mezinárodní komiksové sympozium? Jasně, proč ne. Ale v Česku? Nechce se tomu věřit, ale je to tak. V sprnu totiž v malé vesničce Klenová proběhl u nás unikátní projekt, který dal dohromady české a německé komiksové autory. Co z toho nakonec vzniklo?