Deníkový Superkomix: Autorka je magor večera a její přítel velryba

Budete se často bavit, budete mu věřit, budete mít občas problém rozluštit, co se v něm píše. A garantuju vám, že chvílemi se vám fakt nebude líbit, jak je nakreslený. SUPERKOMIX Veroniky Kocourové na sebe vybral na Startovači v roce 2014, a tak byl vydán.

Aby nedošlo k mýlce – už během kampaně byl komiks vlastně takřka hotov. Skládá se totiž z několika komiksových deníků autorky, které vznikaly během její sedavé práce v galerii. Všechny jejich stránky jsou do Superkomixu přenesené opravdu zodpovědně – včetně jednoho fleku od čaje.

„Keď vám moja kresba pripadá dementná, nebojte. Mám i diplom!“

Všechny potenciální backery Veronika už při kampani vtipně připravovala taky na to, že trochu naivní kresba je její vlastní volbou a poměrně dlouho se k ní dopracovávala. Jak? Skrz realismus. Právě poloha, do které je Superkomix zasazen, ale mladé autorce sedl nejvíc, a tak v něm i zůstala.

A o čem tedy celá kniha je? Tak různě. O tom, jak se autorka nedostala na FAMU, jak se dala dohromady se svým přítelem, jak jela na návštěvu za rodiči nebo o jejích ranních rituálech. Vše vypráví upřímně, bez zakrývání skutečných myšlenek a reálných rozhovorů – zkrátka tak, jak většinou podobné záležitosti do deníku zaznamenáváte.
Za co musím smeknout je fakt, že v komiksu najdeme i trochu choulostivější zážitky, a to třeba přepadení a pohrůžku znásilnění, které Veronika prožila. Celý komiks hýří vtipem, ale tady asi každému značně zatrne, jelikož právě díky realističnosti je snadné se do autorky vžít.

Navštěvuje paralelní vesmíry a sirkám přikouzlila spasitele

Jak jsem už zmínila, Veronika Kocourová patří mezi ty, kteří se zřejmě už narodili s lehkým a okouzlujícím humorem, který nepůsobí násilně ani překombinovaně. Podařilo se jí překlopit komiku absurdních rozhovorů a myšlenek, které nám občas víří hlavou, a sami se jim tiše zasmějeme, aniž bychom je pustili dál. I díky tomu v Superkomixu čeká nespočet skvělých scén, které zábavně překrucují realitu a vkračují do alternativních rovin běžného života – ať už jde o zpodobnění hrdinčina přítele jako velryby, tragickou love story dvou kabátů ze Zary nebo přímo epos o existenciální krizi sirek a vzestupu jejich spasitele.

Tak či tak, vzhledem k různorodosti přístupů k ději, symbolice, humorným vsuvkám a chvílemi trochu zdlouhavým scénám nepůsobí Superkomix příliš komplexně a je poněkud zmatečný. Na druhou stranu – jak by asi vypadal jakýkoli jiný deník po zveřejnění (četla jsem ty Orwellovy a ve spádu děje jednoznačně hlasuju pro Veroniku!). Pohlížet na takovou knihu jako na narativní celek je proto lehce komplikované a nechci být nijak nefér.

Skoro mám chuť litovat, že celý komiks autorka nepřekreslila znovu, jelikož si jsem jistá, že by to byla po odchytání much a lehkém vymazlení naprostá pecka. Zároveň ale musím poznamenat, že by se vytratila autentičnost a hodnota necenzurovaného náhledu do jejího života tak, jak ho viděla v době, kdy komiks vznikal.

Autorka: Tereza Drahoňovská