DUCHOVÉ: RAINA TELGEMEIER DOJME I FIKCÍ

Venku je zima, že by člověk ani ducha nevyhnal...? V malém městečku v severní Kalifornii naopak musíte duchům do domu trochu pomoct. To a mnoho dalšího zjišťuje i Catrina a její mladší sestra. Jejich nový domov má ovšem tajemství mnohem více! Stojí za to je objevit?

Když jsem poprvé sahala po (v pořadí již třetím) komiksu od Rainy Telgemeier, měla jsem vůči knížce pár předsudků. Komiksy od této americké autorky, kterými český trh zásobuje nakladatelství Paseka, jsou známé především jako autobiografická sdílení zážitků z děství, ale po Úsměvu a Sestrách nás pod názvem Duchové čeká první zcela smyšlený příběh.

Kdo měl (jako já) podezření, že bez melancholického puncu ‘opravdových’ vzpomínek Raina jako autorka neobstojí, byl brzy vyveden z omylu. Příběh Catriny, která se kvůli nemocné sestře spolu se svou rodinu stěhuje na pobřeží severní Kalifornie, má totiž vše, co čtenáře tolik oslovilo v Úsměvu i Sestrách. Ačkoli se do děje velmi záhy a bez větších cavyků přichomítnou nadpřirozené prvky, srdce knihy zůstává v rodinných vztazích, prvních láskách a nejistotách dospívání. Duchové jdou ovšem ještě dál. Humornými scénkami se táhne vážnější, filozofičtější linka o hledání identity, nalezení vlastních kořenů a, jemně, ale důrazně, smíření se smrtí.

Jediné, co mi brání dát Duchům pomyslný plný počet bodů, je stylizace, a s ní do jisté míry spojený způsob, jakým Reina vytváří panelové kompozice. Přehnaná ‘cartoon’ kresba je autorčiným zavedeným rukopisem a vlastně jí ho těžko vytýkat. Zvlášť když její cílovou skupinu tvoří především mladší ročníky, které rozjívené figurky na pomezí karikatury ocení. Co by si možná zasloužilo více pozornosti, je práce s panelizací, která je místy jednoduše líná. I přesto, že má knížka přes dvě stě stran, minimálně u delších dialogů by prospěla alespoň změna úhlu pohledu. To ovšem neznamená, že Duchové nemají své vizuálně dechberoucí pasáže! Detaily přetékající výjev z oslav  Día de Muertos bych si s radostí zarámovala.​

Za české vydání bych přidala pochvalu pro Evu Nečasovou za povedený lettering. Snažit se přiblížit typografii orginálu je vždycky ošemetné, zvlášť když vlastní typ promluv mají lidské i mrtvé postavy a k tomu knihu doplňuje také celá škála barevných citoslovcí a (pravděpodobně z mangy převzatých) popisů některých činností. V komiksu ovšem překlady, i jejich podoba, působí naprosto přirozeně. 

Autorka: Štěpánka Jislová