Eva Bartošová: Zobrazuji svět, kde se dějí divné věci, ale přitom jsou vlastně úplně normální

Taky občas nestíháte snít? Vzpomínáte ještě na doby, kdy vám pod rukama ožívali duhoví koně a létající kočky? Racionální dospělost nás drtí, o to božejší ale je, když se vám do rukou dostane něco tak magického, jako jsou kresby Evy Bartošové. Je možné, že vám z některých kousků bude trochu běhat mráz po zádech, ale ruku na srdce - o to je to lepší! Eva se specializuje zejména na knižní ilustraci, my se ale do jejího stylu zamilovaly natolik, že jsme si předsevzaly ji komiksově převychovat!

Co jsi studovala a ovlivnila tě škola nějak i v uměleckém směru?
Jako nejmladší ze tří dětí jsem vyrůstala spíš jako takový „samorost“, co si vystačil sám a nikoho moc neotravoval svojí přítomností. Největší zábavou a potěšením pro mě bylo popadnout papíry, tužky, pastelky a jít něco kreslit. Rozhodnutí jít na uměleckou střední školu vyplynulo tak nějak samovolně, rodiče mi v tom nebránili, na ZUŠce mi to doporučovali. Dostala jsem se na Hollarku do Prahy na obor grafický design, ale škála předmětů tam byla mnohem širší a člověk si vyzkoušel spoustu věcí, rozšířil si obzory a dostal celkový vhled do výtvarného světa. Právě na Hollarce jsem si uvědomila, že bych se spíš chtěla věnovat ilustraci, a že je pro mě, člověka z vesnice, Praha moc velká. Proto jsem pak na vysokou zamířila na ilustraci do Plzně. Nejsem si jistá, zda mě v uměleckém směru škola nějak ovlivnila. Člověk je taková houba, která nasává všechno možné, dobré i špatné. Spíš to bude soubor více faktorů – škola, spolužáci, rodina, příroda a i ten zpropadený internet.

Vzhledem k oboru tvého studia – patří vůbec komiksy na tvůj čtenářský seznam?
Komiksy mám ráda, i když je zas tak často nevyhledávám. Jako malá jsem často četla Rychlé šípy. Na střední jsem měla období mangy a hltala jsem Death Note a hororové komiksy od Junjiho Ita. Pak mě plnou silou zasáhl Shaun Tan a jeho Nový svět. Z toho komiksu jsem byla naprosto nadšená! Precizností kresby, krásou příběhu samotného, prostě vším. Vlastně dodnes jsem nadšená z jakékoli jeho knihy. Moc se mi líbí, že dokáže knihu nejenom fantasticky ilustrovat, ale i skvěle napsat. Shodou okolností právě čtu Příběhy z vnitřního města, což je nejnovější Tanova kniha. Je krásná. Jsou příběhy o soužití lidí a zvířat. Vřele doporučuji!

Každý má témata, která vyhledává a jsou mu blízka. Jaká jsou ta tvá?
Mám moc ráda věci plné fantazie. Ne elfy, draky či středověké udatné bojovníky. Spíš něco na způsob Harryho Pottera. Takové střetávání více světů a jejich vzájemné prolínání. Snažím se to aplikovat na své autorské projekty. Nahlížet na realitu trochu jinak, zobrazovat svět, kde se dějí divné věci, ale přitom jsou vlastně úplně normální.

Jak vidíš současnou komiksovou scénu v Česku (nebo i ve světě)?
Mám pocit, že komiksová scéna, potažmo i ilustrátorská scéna, jsou v České republice na vzestupu. Je to vidět i na nejrůznějších akcích, co se během roku pořádají, ať už je to festival Frame, Lustr nebo komiksový Crwecon. Osobně oceňuji komiksovou sérii Češi nebo pokračování Rychlých šípů. Nebo stačí sledovat studenty u nás na fakultě, je tu mnoho nadaných lidí, kteří se v budoucnu určitě neztratí.

Na sympoziu jsi vytvářela několikastránkový komiks, což dosud nebyl úplně tvůj denní chleba. Jaké to bylo? Překvapilo tě něco na komiksovém formátu vzhledem k tvůrčímu procesu?
Na sympozium jsem jela už s myšlenkou, co chci dělat, což je mnohdy polovina úspěchu. Chtěla jsem udělat nějakou jednoduchou zápletku, která by se dala vyjádřit hlavně vizuálně s minimem textu. Potřebovala jsem si práci rozvrhnout tak, abych nemusela zobrazovat nějaké epické scény, ale spíš se soustředit na psychické rozpoložení postav, což se mi i povedlo.

---

Eva Bartošová (1994)
vystudovala střední uměleckou školu Václava Hollara v Praze, obor grafický design. Následně nastoupila na fakultu designu a umění Ladislava Sutnara se specializací na ilustraci, kde momentálně studuje magisterský program.

Evinu tvorbu můžete sledovat na jejím Instagramu, nebo Tumblr  stránce.