Františka Loubat: o Kustodce Květě a receptech na knedlíky

Neustále má nasazený kyselý obličej, vytáčí ji prakticky kdokoli, kdo projde kolem, a umění, které stráží, ji fakt moc netankuje. Kustodka Květa je skvělá postava. A původně měla jen sedět na židli a tvářit se naštvaně. Kreslířka Františka Loubat ji ale posunula dál. Jak Květa vznikala a co Františku na komiksu vlastně baví?

Většina komiksových fandů zná jméno Františky Loubat hlavně díky Kustodce Květě. Strip, který Františka tvoří se scenáristou Tomášem Končinským, se nedávno totiž dočkal hned několika úspěchů - loni získal komiksovou cenu Muriel za nejlepší strip, letos potom díky crowdfundingové kampani vyšel v sebrané knize.

Minulý rok si Kustodka odnesla komiksovou cenu Muriel za nejlepší komiksový strip...
No, já se o tom dověděla až z médií. Lidi mi začali gratulovat a já na ně: „Cože?“ Ve skutečnosti jsem ani nevěděla, že jsme nominovaní. Možná je to dané postavou Květy, je tak misantropická, že čekali, že si pro cenu stejně nepřijde.

Jak se vyvíjí tvůj vztah ke Květě? Sžíváš se s ní postupně? Už ji tvoříš dlouho, mění se nějak tvůj pohled na ni?
Pamatuju si už na proces, kdy jsem se rozhodovala, jak bude Květa vypadat. Kdyby to tehdy dopadlo jinak, pravděpodobně se i její příběhy budou odvíjet rozdílným směrem. To už se vyvíjí samo. Já se snažila její charakter najít na základě šesti krátkých příběhů. Původně to měly být jen stejné obrázky s textem, ale když jsem si s tím začala hrát a vkládat děj i na pozadí, příběh se rozpohyboval.

Zdroj: Hithit.cz

Inspirovala ses při tvorbě postavy třeba někým známým?
Samozřejmě že se v ději zračí spoustu mých kamarádů a tak. Květa ale měla být už od začátku taková typická babka. Na první dobrou. Ale já chtěla, aby měla trochu šmrnc, tak jsem hledala babky, co jsou sympatické. Vygooglila jsem si třeba Louise Bourgeois. To je sice babka, ale jak má všechny fotky s tím pyjem, všichni víme, že je fakt šmrncovní. Ale svým způsobem se Květa kresebně vyvíjí. Člověk si řekne, že je to úžasná příležitost - vytvořit od nuly novou komiksovou postavu. Chce, aby byla vizuálně silná, něco jako Mickey Mouse... Ale takhle asi nic nevzniká. Nejde přijít s hotovým konceptem. Ze začátku jsem třeba nevěděla, jak vypadá z profilu. A na stripech je vidět, jak se to mění. Jednou je Květa taková „ladovská“, v období, kdy jsem byla v Berlíně, se to taky odrazilo, ale potom jsem se zase vrátila ke kulatým liniím.

Jaké bylo držet v ruce hotovou knihu?
Kustodka vlastně vždycky existovala jen virtuálně. Měla jsem všechno v datech, každý strip jsem odesílala mailem, jelikož vycházel webově. Proto bylo vážně zvláštní to vidět všechno pohromadě na papíře.

Zdroj: Artalk.cz

Jak jste se seznámili s tvým scenáristou Tomášem Končínským?
V Art+Antiques kdysi postupně představovali výtvarníky skrze jednostránkový komiks. Já jsem tam měla drobnost nazvanou Spánek odkazující k filmu Andyho Warhola, ale z pohledu spáče. Takže tam byl vlastně pohled na Warhola, jak zapne kameru, řekne super a odejde. Jak se na těch x hodin záznamu vlastně nedíval ani on. Součástí toho byl i profil a já přemýšlela, jak se tomu vyhnout. Ve výsledku z toho vzniklo vlákno volných asociací, že na UMPRUM, kde jsem studovala i já, studoval i Mařatka, který byl na učení u Rodina, přičemž ho pozval na Moravu, kde Rodin ochutnal český knedlík. A následovaly už jen recepty na knedlíky... Tím jsem asi zaujala a když hledali někoho, kdo by pracoval na stripu, oslovili mě ze serveru Artalk.cz a tam jsem se právě od Tomáše Končínského dověděla o konceptu Květy. Že bude sedět na židli. Sama jsem nevěřila, že se to udrží.

Jak se díváš na spolupráci umělce a scenáristy v komiksu. S Tomášem jste si sedli, obecně je ale asi poměrně těžké najít si toho „svého“ psavce...
Je super, když si dva sednou. Může to být funkční v tom, že když na projektu dělá člověk sám, může se v tom ztratit. Když jsou dva, doplňují se a můžou se i krotit. Ale když jeden projekt funguje skvěle, u dalšího už to platit nemusí. Baví mě, že výtvarník může být i scenárista. Momentálně třeba pracuju na projektu, kde je scénář volnější, spíš takový scénosled. Doporučení toho, co tam může být. A tam kdyby nebyl scénář, tak jsem ztracená. Má to třeba 90 stran a hrozně moc materiálů.

Vida, tím se dostáváme k aktuálním projektům... Řekni nám víc, pokud to není tajné!
Není, bude to jeden ze tří komiksů podle příběhů lidí, co si prošli dětským domovem. Dělá to sdružení Ašta šmé, které už vydalo trilogii O přibjehi. Scházejí se s těmi lidmi, jejich rodinami, nahrávají a následně z toho vznikne komiks. Je to pro mě nová zkušenost, dělat na něčem tak velkém. Pořád do toho cpu to, co fungovalo ve stripech, ale už mi zakazují pořád měnit názory a překreslovat všechno odznova.

Zdroj: Facebook projektu Hlasy ohrožených dětí

Tvoříš hlavně digitálně, máš třeba nějakou analogovou techniku, co tě láká a chceš ji vyzkoušet?
Rozhodně airbrush. Dokonce jsem si už koupila kompresor. Paradoxně mě k tomu přivedl počítač, bavil mě tam ten štětec, tak jsem si řekla – proč to nezkusit i v reálu. Co se toho média týče, třeba na střední jsem dělala jen linoryty. Tužka na mě byla moc rychlá, já potřebovala mít čas na každou linku. Dnes cítím, že je těžké opustit počítač. Ale třeba pro galerii Mimochodem jsem dělala velkou malbu na stěnu, to bylo úžasné. Musela jsem si každou chvíli odstoupit a vše si v hlavě urovnat. Je to potom silný zážitek, když něco dělám naživo. Tu věc prostě musíte dokončit a bude hotová. Už ji nemůžete změnit.

Napadá tě něco, co ti třeba na české komiksové scéně chybí, těší, nebo tě třeba zaráží?
Už jsem dlouho nehlídala novinky, takže možná budu mluvit o něčem, co je už překonané. Ale hodně věcí tu podle mě je ve formě takového dobrého pokusu. Člověk cítí, že už to je skoro ono, ale je to spíš jako děti, co si hrají na obchod. Cítíš, co ten člověk chce udělat, je vidět, že je šikovný, má to atmosféru. Ale není to hotový celek. To je pro mě třeba Alois Nebel, kde je vidět, že je to hotové a autoři řekli to, co chtěli. Třeba stripy mi přijde, že u nás docela jedou, není tak těžké tam tu energii udržet.

Projekt Sicktown Zdroj: Czechdesign.cz

A ještě zabrousím do tvého vkusu – jeden komiks, který je tvá srdcovka a druhý, který bys zas rozhodně v knihkupectví nechala s čistým srdcem ležet...
Mám jeden, ke kterému se pořád vracím. Často ho půjčuju, a pokaždé, když mi ho vrátí, otevřu ho a přečtu celý znova. To je Černá díra od Charlese Burnse, to se můžu úplně zbláznit. Takové se mi občas zdají i sny, tedy stylově! To za mě ještě nic nepřekonalo. Ležet v obchodech nechávám hlavně věci, co zaujmou jen na ten první pohled. Že třeba obálka je super, ale jakmile to otevřeš, je ti jasné, že ten autor umí nakreslit právě jen tu jednu hlavu, co je a obálce. To člověka znechutí.

Kdo je: Františka Loubat
Vystudovaná ilustrátorka s úchylkou na komiks. Na kontě už má jednu Muriel za nejlepší strip Kustodka Květa, další cenu ART BOOK WANTED jí přinesl její komiksový projekt Sicktown. Momentálně jí hodně času zabírají radostné mateřské povinnosti, ale i tak si na komiksovou tvorbu čas najde!

Co má Františka za sebou?

Strip Umělec (časopis Art and Antiques)
Autorský komiks SICKTOWN
Outdoor malba "Vážně typický!" v galerii Mimochodem
... a samozřejmě Kustodku Květu!

Autorka: Tereza Drahoňovská