Jak nám vyšel plešatý komiks

75 stránek scénáře. 112 stran komiksu. 2 roky práce. To všechno se schovává za tou malou růžovou knihou, která si už od konce října hoví v našich knihovnách. Pro nás obě to byl opravdu "porod", pro každou trochu jinak. Já, jako ta, co to prožila, jsem dumala nad tím, co všechno chci a dokážu sdílet. Štěpánka, jako ta, co to celé nakreslila, zase filozofovala nad tím, jestli neudělala chybu v tom, že každá jedna stránka našeho děťátka je dělaná ručně. Co myslíte vy?

Photo by Ondřej Tůma (Frame Festival)

Je to jako včera, když jsem před čtyřmi lety Facebookovým přátelům oznamovala, že až mě příště uvidí, už nebudu mít vlasy. Už tehdy mi Lukáš Růžička z Paseky naznačil, že kdybych někdy chtěla své zážitky převést do komiksu, je tu pro mě. V tu chvíli mě alopecie a představa, jak budu žít, nedovolila o ničem takovém přemýšlet. Pár let neuvěřitelných dobrodružství s autoimunitní poruchou mě ale postupně přesvědčilo, že takový materiál by se pro komiks nejen hodil, ale mohl by i pomáhat dalším. Třeba těm, kdo se nachází ve stejném "svrabu", jako tehdy já.
​

Jak jsme (spolu) tvořily

To, že by měla můj scénář kreslit Štěpánka, byla jasná věc. Když svolila, věděla jsem, že to dopadne dobře. Bylo super vědět, že moje zážitky bude zpracovávat někdo, kdo mě zná a kdo navíc v komiksu sám vystupuje. Kniha Bez vlasů navíc řeší i téma ženství, work-life balance a vzpomíná na to, v jaké společnosti jsme všichni vyrůstali. Prostě jsem tušila, že by to Štěpánku mohlo bavit! Těšila jsem se na každou nově nakreslenou stránku a na vizuální bonbónky, které vymyslí. A taky to tak bylo...

Podívejte se na ukázku z komiksu!
​

Photo by Paseka

o čem všem to vlastně je

Do komiksu jsem schovala zejména první rok s alopecií, i když ve výsledku se tam vtěsnaly docela nedávné událostí, které celou nemoc docela hezky rámují. Cílem bylo zachytit, jak jsem se vyrovnávala s rychlým úbytkem vlasů, co se mi honilo hlavou při nákupu paruky nebo jaké bylo poprvé vyjít mezi lidi bez čehokoli, jen s "pleškou". Sama jsem také byla překvapená, jak důležité jsou vlasy pro to, abych se vlastně cítila být ženou, a to jsem také chtěla zachytit. Vrátila jsem se proto i do dětství a přemýšlela, jak jsem ženství vnímala tehdy. 

Jedna barva vládne všem

V rozhovorech se nás až překvapivě často ptají, proč právě růžová. Odpověď je lehká - je to super barva! Je to zvláštní, ale nějak se nás drží (podívá se na Komiksodějky a LDC). Líbila se nám její jemnost, křehkost, a navíc skvěle vypadá v duplexu, kterým je komiks tištěný. Jen s jednou dominantní barvou díky němu stránky působí barevně a lze vyjadřovat jak emoce, tak dávat vizuální důraz a směřovat oči čtenáře, jak my samy chceme. Pro mě se barva pojí také k ženství, navíc se obě se Štěpánkou shodneme, že jsme růžovou v dětství a mládí nenáviděly. Celá kniha a její ladění je pro nás proto možná takové smíření se sebou sama!
​

Photo by Paseka

Jsme fakt rády, že jsme na celém projektu mohly spolupracovat zrovna s Nakladatelstvím Paseka a Lukášem Růžičkou. Opravdu jsme cítily, že knihu chtějí vydat a pomohou nám, jak jen budou moct. Diskutovali jsme nad scénářem, nad kresbou, nad obálkou a vždy to byly diskuse kvalitní a zábavné. Díky za to!

---

• Naše dílko si můžete pořídit online na e-shopu Paseky, tak nás podpoříte nejvíc stejně jako nakladatelství, pro které stále platí krušné časy.
• Slavnostní křest se udál na letošním Frame Festivalu a kmotřičkou Bez vlasů se stala úžasná Klára Vöröšová z No Ordinary Heroes.
• Pořád ještě doufáme, že se dočkáme nějaké neonline párty, kde knihu náležitě oslavíme, budeme rozhazovat podpisy a malůvky k věnování, tak nám držte palce!