Jak se dělá komiks a ustupuje hitlerovi

Komiks je prapodivná branže. Sedíte doma (bydlíte u rodičů), kreslíte si obrázky (nic jinýho neumíte) a pak vám na Facebooku řeknou, že děláte elitářskej art, a ve škole, že se z toho nudnýho mainstreamu už fakt musíte vyhrabat.
A pak příjde ten jeden email a najednou tohle všechno má oficiální punc a vy děláte ZAKÁZKU. Stalo se vám to někdy? Mně minulé léto na konci srpna.

Komiksová řada Češi pod nakladatelstvím Mladé Fronty se odvíjí od stejnomenných dílů televizního pořadu České televize s názvem České století. V každém díle scénář, převážně v dialozích, nabízí dva pohledy na jeden z definujích okamžiků československých dějin 20. století. Seriál začal vycházet před třemi roky, stejně jako první díl komiksového zpracování, a nyní, na konci roku 2016, se série konečně uzavírá - mým dílem o Mnichovské dohodě a rokem 1948 v podání Karla Osohy.

​A jak vypadala cesta od toho prvního mailu až k vytištěné knížce? No, bylo to na dlouho.

Minulé září mě totiž kromě zpracování scénáře čekala tříměsíční stáž v Bruselu a jednoduše řečeno, měla jsem tam na programu jiné věci - a komiks měl stejně vyjít nejdřív až za rok. To, v kombinaci s vytížeností scenáristy Pavla Kosatíka znamenalo, že jsme si první sezení po dlouhých prodlevách domluvili až v novém roce. Na schůzce jsme se nakonec sešli ve třech společně s Vojtou Čepelákem, který nám dělal prostředníka s nakladatelstvím a jeho úkolem bylo, aby se dodržovaly termíny a nikdo do vydání knížky neprchl ze země.

Po přečtení scénáře mojí první myšlenkou bylo, jak to udělat, aby ty dvě ženy, co se v knížce vyskytují, měly větší roli než jen a) papouškování posledních slov svých manželů (Hana Benešová) nebo b) nezletilý sexuální objekt (Jolana Moravcová). Druhý problém představoval samotný přenos dialogové divadelní hry do statického komiksu. V televizi mluvčí může aspoň chodit sem a tam a gestikulovat, ale v komiksu se nikdo 80 stran na mluvící hlavy koukat nechce.
​

Každý z výtvarníků se proto snažil přijít s něčím extra, ať už to jsou Jeriovi dinosauři, nebo celá nová dějová linka v Osohově Jak se KSČ chopila moci. Já jsem si po dlouhém přemítání vybrala obrazovou metaforu, a tak se společně se zhoršující situací a rozpadající se republikou pomalu rozpadají i kulisy a barevná paleta okolí.

Naplnit šedesátistránkové zadání nebyl problém, naopak. Původní televizní scénář by vydal tak na trojnásobek, a tak se škrtalo, upravovalo, do toho se dělala dopředu obálka (kvůli reklamě) a než se na finální verzi scénáře objevilo rázítko SCHVÁLENO - jak od scenáristy tak od nakladatelství, byla půlka června. Datum odevzdání ve smlouvě nicméně zůstalo stejné a tři měsíce na komiksové album je nejlepší způsob, jak se připravit o příčetnost.

Jinak řečeno, nebyl čas ztrácet čas. Tužková linka, barvy zajistí Photoshop a jelo se. Stránka za stránkou, za celé léto jsem si udělala jen dva výlety a otázky 'Tak co Češi?' začaly být víc a víc sporadické, protože moje fňukání jak to nestíhám a jak jsem s tím nespokojená nikdo nechtěl poslouchat. Jako děvče ze středostavovské panelákové rodiny jsem si zatím žádné prázdniny nemusela odpracovat a po dvaceti třech letech byl nejvyšší čas.

S přibývající stránkami se vidina konce knížky s vlastním jménem na přebalu stávala více a více reálnou. Na začátku září mi ovšem už tragicky docházel dech. Jedna rada do plénu - pokud děláte s někým na stejném projektu, je dobré začít signalizovat trable s termínem dřív, než váš kolega, a tak jsem si já vyprosila týdenní odložení a Karel získal navíc měsíc.
​

Největším oříškem každé práce je finální stádium, kdy dojde na revize. V té chvíli už je člověk tak vyčerpán, že mu každá připomínka přijde jako zlomyslná malichernost a je jednoduché zapomenout na to, že všichni prostě jen chtějí udělat knížku co nejlepší.

Chtělo to pár týdnu a jednu dvě fotky vytištěného komiksu, aby mi konečně docvaklo, co za úžasnou příležitost práce na Češích byla - od faktu, že mám na pultech svou první grafickou novelu přes všechny zkušenosti získané díky spolupráci se scenáristou a nakladatelstvím po poznatky, které člověku dojdou jen při dlouhodobé práci na velkém projektu.

Díky všem, kdo jste mi poskytli rady, názor, jídlo, kafe, trpělivost... Knížka na vás čeká v nejbližším knihkupectví nebo třeba na stránkách Kosmasu, mrkněte se, zdali vaše oběti stály za to!

Autorka: Štěpánka Jislová