|
Stačí jeden pohled na tvorbu Katky Buriánkové a bude vám jasné, že tato autorka miluje harmonii, přírodu a klid, ale zároveň se nebojí neustále zkoušet nové pohledy, přístupy a navzájem je kombinovat. Studentka oboru komiks a ilustrace pro děti v Plzni už má za sebou dvě autorské knihy, a my se nemůžeme dočkat, až ji přivítáme na dalším sympoziu Laydeez do Comics Praha! Na jaký nový komiks se Katka nejvíc těší a proč je pro ni důležité zachovat tradiční způsoby tvorby? To vše nám odhalila v rozhovoru...  Jaká byla tvá cesta ke kreslení a rozhodnutí, že to je pro tebe to pravé ořechové? Kreslím odmala. Měla jsem štěstí, že mě rodina i přátelé podporovali a už tak brzy u mě v tomhle směru vybudovali sebedůvěru. Před tím, než jsem začala studovat na vysoké škole Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara, mě umělecky velmi ovlivnili scénografka Milica Gédeonová a sochař Zděnek Manina, který mě učil na gymnáziu. Někomu se může zdát právě studium gymnázia jako zbytečná odbočka, když už jsem věděla, že se chci vrhnout do umění. Pro mě osobně to ale bylo důležité, bavila mě i fyzika a biologie a získala jsem dostatek vědomostí, se kterými nakládám ve své tvorbě i dnes.  Sama jsi zmínila, že studuješ univerzitu s uměleckým zaměřením. Znamenalo to pro tebe velký krok? Na uměleckou školu jsem šla s vědomím, že to je nejlepší možnost z mnohých, ne proto, že neumím nic jiného než právě kreslit. Momentálně dokončuji bakalářské studium se specializací na komiks a ilustraci pro děti, a kromě učení vidím přínos i v lidech, kteří se tam sešli. Každý z trochu jiné bubliny, každý mě ovlivnil jiným vnímáním. Díky nim jsem se mohla dozvědět o komiksech, na které bych sama nenarazila. V mé tvorbě mě pak na Sutnarce klíčově ovlivnil grafický design a figurální kresba. Zdálo by se, že to má jen vzdálený vliv, ale komiks považuji za opravdu těžké a komplexní médium, kde se sbíhá něco z filmu, fotky, grafického designu, figury i literatury. To mě na tom baví, ne snad proto, že bych ho chtěla „přeprat“, spíš k němu přistupuji s pokorou a vnímavostí.  Co tvůj způsob tvorby, mění se nějak? Jaké jsou tvé recepty na úspěch? Je skvělé, že komiks pokrývá všemožné tradiční výtvarné techniky. Není nic lepšího než si hrát a mít pořád co objevovat. Osobně kombinuji tradiční i digitální způsoby tvorby. Ráda pracuji s materiálem, ten pocit cítit papír a mít tužku v ruce zatím nic nepřekonalo. Sleduji tvorbu lidí kolem sebe i mimo obor, kromě radosti z jejich práce se snažím si z ní brát i poučení pro sebe. Co se samotného procesu tvorby týče, ráda si úkol rozvrhnu na menší díly, abych měla dost času. Škola mě naučila i jiný způsob práce, kdy je času málo a je třeba udělat toho hodně a přesto kvalitně. To není výčitka, pro mě je to do budoucna velmi cenná lekce - že zvládnu fungovat i tímto způsobem.  Jaké komiksy čteš? A potkala jsi v životě nějaký, který se pro tebe stal „přelomovým“? Vždy si ráda přečtu poetické komiksy od Pavla Čecha nebo Františka Skály, mé tvorbě jsou nejblíž. Ale přelomovými ve smyslu, že bych začala na komiks a koneckonců i na svět nahlížet najednou jinak, rozhodně nebyly. Tam kde jsem teď, jsem došla postupně. Co se formální stránky týče, došla jsem tam přes hry a různé přístupy ke kresbě figury, které mi umožnili ve škole. Musím říct, že mám ráda i díla záměrně odlehčená a zábavná, takže superhrdinské komiksy mi rozhodně nejsou proti srsti, a obzvlášť mě těší, že se v nich začínají více objevovat i kreslířky. Už se těším, až si přečtu nový komiks 1602 od Neila Gaimana, jsem zvědavá, jak se mu podařilo zasadit superhrdiny do pro ně neobvyklé doby – sedmnáctého století.  Každý má témata, která vyhledává a jsou mu blízká. Jaká jsou ta tvá? Mám pocit, že si knihy na základě témat nevybírám. Daleko více se dívám na to, jak je komiks nakreslený a vybudovaný dějově. To, co zrovna čtu, záleží pak na náladě. Někdy mám chuť si odpočinout, a sáhnu po mainstreamovém komiksu. Když chci nakrmit svého ducha, tak po undergroundu. To si ráda pročtu komiks s citlivým sociálním tématem. Pravidelně sleduju SMBC comics, který vydává krátké komiksy a stripy z oblasti vědy, ať už je to matematika, fyzika či biologie. Je vždy vtipný, roztomilý. Na téma těžkého života umělce pak pravidelně sleduji tvorbu Cassandry Calin, je mi přirozeně blízká svým zaměřením, ale především humorem.  Jak vidíš současnou komiksovou scénu v Česku (nebo i ve světě)? Pokud se podívám na ženy v komiksu u nás, mám pocit, že se začínají pomalu dostávat dál. Občas se ptám lidí, co čtou komiks, a musím říct, že v podvědomí lidí bohužel stále ještě nejsou. To je ale přirozené a myslím, že se to v průběhu let bude měnit. Už jen díky svým spolužačkám, které jsou pracovité a mají cit i talent, to vidím pozitivně, a to rozhodně nejsou všechny kreslířky, co tu máme. Ve směru dobře odvedené práce se ženy v umění rovnají mužům, aby ale byly i stejně vidět, budou potřebovat temperament. Máš nějaký projekt, na kterém právě pracuješ? Zatím jsem se nedostala ke kreslení bojových akcí, a právě tuhle touhu si splním v dalším komiksu. Přizvala jsem k tomuhle projektu svého kolegu a kamaráda Ondřeje Malinu. Zatím jsme u návrhů nad kávou, necháváme si na tenhle projekt více času, protože bude komplikovanější, a musíme vymyslet, jak vyřešíme formální stránku komiksu. Podle prvních návrhů bude ten komiks hodně mystický, celý děj se bude odvíjet od charakteru postav zasazených do velmi nepříjemné, stresující situace a prostředí.   Kateřina Buriánková (1997)
vystudovala gymnázium v Kladně a následně nastoupila na Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara, se specializací na komiks a dětskou ilustraci. Katčinu tvorbu si můžete prohlédnout na jejím webu nebo instagramu.
0 Comments
Leave a Reply. |
RSS Feed
