Kluci s klukama: "boys love" manga a proč nás tak bere?

Zajímáte se o japonskou mangu? Jestli jo, (rozuměj i mimo tituly, co vyšly u nás) možná  jste už narazili na díla, která svým čtenářům přináší homoerotické příběhy mezi dvěma muži na pozadí více či méně stylizované reality. Pokud se domníváte, že se jedná o literaturu pro homosexuální muže, jste vedle. Tento žánr cílí výhradně a pouze na dívky a ženy, které jsou ostatně povětšinou také autorkami děl s touto tématikou.

Proč že se tedy žánr "Boys Love" těší takové oblibě? Překvapivě se tomuto tématu věnoval nejeden sociolog. Jeden z obecně uznávaných názorů de facto klasifikuje Boys Love mangu jako formu rozvracející klasickou představu o heteronormativních rolích partnerů ve vztahu. Jedním z hlavních aspektů BL mangy je fakt, že role obou protagonistů nejsou přímo spojeny s jejich pohlavím. Zde lze najít jeden z dalších psychologických prvků tohoto žánru - čtenářky se nezřídka vžívají do role jednoho či druhého partnera a nejsou svázány očekáváními, která na ně klade životní role definovaná pohlavím. Estetická forma, tragický a citově exponovaný příběh nebo osvobození se od opresivních genderových norem jsou jen některé z důvodů, proč byl Boys Love žánr v době svého největšího rozmachu pro mnohé autorky a čtenářky tak atraktivní.
​

Příběh pro každého a pokaždé jinak

Tak jako západní komiks má i manga celou řadu žánrů a je určena rozdílným demografickým skupinám. Troufám si tvrdit, že právě toto rozložení do věkových skupin nemálo napomohlo i vzniku Boys Love žánru, neboť od jednotlivých “škatulek” se odvíjí nejen grafická podoba ale především příběh, který je čtenáři předkládán.
​

Nahoře: Chito Saito, Revolutionary Girl Utena - shoujo manga (manga pro mladší dívky) Vpravo: Tsutomu Nihei, Blame - seinen manga (manga pro starší chlapce a muže)

To, co my v dnešní době popisujeme jako Boys Love nebo převážně v západní komunitě používaný termín yaoi (který ale původně označoval pouze určitou část výše zmíněných příběhových forem), je žánr, který se začátkem 70. let začal objevovat mezi tvorbou japonských autorek mangy. Původně se v podstatě jednalo o dva subžánry, kdy jeden se zabýval tématem platonické lásky mezi dvěma chlapci (tanbi) a shounen-ai, které již obsahovalo erotické prvky, mělo však v té době velice daleko k pozdějším mnohem explicitnějšímu yaoi. Co ale dalo průchod popularitě tohoto žánru a jeho úspěchu i mimo Zemi vycházejícího slunce?

Píseň o větru a stromech

V roce 1976 vychází v magazínu Shougakukan manga s názvem Kaze to Ki no Uta (The Poem of the Wind and the Trees) od Takemiyi Keiko. Toto dílo položilo pomyslné základy publikování děl s homosexuálními prvky. Manga si na své vydání nějakou dobu počkala, jelikož její autorka odmítla právě tyto prvky ze svého díla vynechat. Píseň o větru a stromech popisuje příběh dvou adolescentních chlapců na francouzském lyceu, kteří objevují svou sexualitu. Setkáváme se zde  s protikladnými charaktery obou hlavních postav, kdy jeden z chlapců, z počátku naivní a nezkažený, zaplane nevinnou láskou ke svému spolužákovi, dekadentnímu a promiskuitnímu. Brzy si ovšem uvědomí, že jeho láska překračuje hranici platonického vztahu. Snaží se tedy přesvědčit svého přítele o čistotě a upřímnosti svých citů a zároveň si vezme za úkol ochránit jej před jeho sebedestruktivními sklony, kterými trpí druhý chlapec kvůli zneužívání jak psychickému tak fyzickému ze strany svého strýce. Tento příběh obsahuje vše, co později definovalo shounen-ai žánr - absenci ženských postav, tragické osudy hrdinů, estetickou krásu jak hlavních postav, tak příběhu, násilí a rovnost obou partnerů v jejich homosexuálním vztahu. Toto dílo dalo vzniknout celému novému žánru.

Takemiya Keiko, Kaze to Ki no uta

V průběhu 70. a 80. let se objevovala další a další díla a na počátku 80. let přišly na řadu první animované příběhy. Později se na scéně objevilo yaoi, což jsou díla explicitního charakteru z počátku často s příběhem nevalné kvality. Yaoi se od estetického, tragického shounen-ai lišilo právě v náročnosti příběhu na čtenáře. Stejným způsobem oddělovaly pomyslná zrna od plev v řadách čtenářek BL novely jako například oslavované Ai no Kusabi z pera Yoshihary Rieko. S postupem času se v celém BL žánru začaly objevovat subžánry, přicházely nové náměty a i kvalita vyprávění stoupla, současně se také trochu smazaly hranice mezi tanbi, shounen-ai a yaoi a celá terminologie doznala mnoha změn.
Západní BL komunita pak byla specifická tím, že sdružovala dívky a ženy napříč generacemi, které se aktivně snažily přinést tato díla anglofonní populaci.
​
Pokud by vás tento žánr komiksu zajímal, určitě stojí za to se na některé mangy podívat podrobněji. Za doporučení pak stojí již výše zmiňovaná Píseň o větru a stromech Takemiyi Keiko (shounen-ai), Bronze/Zetsuai od Minami Ozaki (yaoi), Netsu no Ori Inariyi Fusanosuke (neexplicitní), Carmen od Est em (yaoi) či z nejaponských děl 19 Days od Old Xiang (shounen-ai). Zajímá-li vás víc rozbor žánru po sociologické stránce a jeho dopad na západní komunitu, lze doporučit následující sbírku esejí: Boys' Love Manga: Essays on the Sexual Ambiguity and Cross-Cultural Fandom of the Genre.

Malý slovníček

Boys Love, BL - termín označující mangu (eventuelně i fanouškovskou tvorbu) nesoucí homoerotické prvky mezi muži. Tento termín nerozlišuje míru explicitnosti.
Tanbi - jedna ze dvou původních příběhových forem, kde vztah mezi chlapci byl pouze platonický
Shounen-ai - druhý forma, která nesla erotické prvky vztahu
Yaoi - explicitní forma příbehu, z počátku hodně chápaná jako parodie

autorka: Jana "akiko" votrubová

Fanoušek Japonska, her, mangy a anime, co se věnuje spoustě věcí a žádné pořádně. Teda až na festival japonské kultury a popkultury NatsuCon, který organizuje! :)