Lighter than my shadow: O čem se nemluví

O některých věcech není lehké mluvit. Možná proto trvalo Katie Green celých dvanáct let, než vytvořila svůj první komiks vůbec – Lighter than my shadow (Lehčí než můj stín). Katie ukazuje zákulisí toho, jaké to je trpět poruchou příjmu potravy. Její cesta rozhodně nebyla lehká. O tom svědčí i více než 500 stran, které kniha čítá.

Často slýcháme, že to nejtěžší není problém vyřešit, ale uvědomit si, že problém existuje. Katie Green o svém problému dokázala nejen mluvit, ale podívat se na něj z nadhledu. Díky tomu, že je sama ústřední postavou, jednotlivé pohnutky a motivace zpětně vysvětluje a dává do kontextu. I to dodává Lighter than my shadow to, co mě tak fascinuje na autobiografii - to, že může pomoci všem, kteří se úplně necítí na to o podobných věcech mluvit, zeptat se nebo jen přemýšlet.

Při čtení si uvědomíte, jak těžké a nebezpečné je snažit se pomoci člověku, který bojuje s něčím podobným. Sebemenší komentář, poznámka nebo dobře míněná rada může vše obrátit o 360 stupňů, každý pokus zasáhnout může oddálit úspěch o měsíce, někdy i roky.

Přitom příčinou podobných osudů bývá často to, co každý z nás zná snad až moc dobře - snaha být perfektní, dosáhnout dokonalosti - i když víme, že to není možné. Stačí ale jediný zářný moment vykoupený drobnou obětí a dostáváme se do smyčky, která se nepřestává stahovat. Brzy se dostaví něco, co se podobá drogové závislosti - víte, že vám to škodí, ve výsledku jste ale vlastně hrdí, cítíte se tak nějak výjimečně a nechcete se toho vzdát.

Přiznám se bez mučení, na první pohled mě komiks zklamal. Naivní kresba od Katie Green sice sedí k popisované teenagerovské fázi, ničím se ale nevyznačuje a je spíše schematická. I tak jsem se ale do knihy rychle ponořila a po dočtení ještě strávila pěkných pár hodin přemýšlením. Katie se totiž jaksi  záhadně povedlo všechno poskládat do logických a psychologicky přehledných celků, které do sebe zapadly až dodatečně. Přestože se v průběhu čtení zdály mnohé scény omílané znovu a znovu, děj pomalý a bezvýchodný... Až později vám dojdou souvislosti. Boj s poruchou příjmu potravy je totiž taky neskutečně dlouhá cesta, při které většinou opakujete stejné chyby pořád dokola. Stojí to ale pořádnou dávku energie si to uvědomit a často se to podaří až zpětně.

Jak sama Katie Green poznamenala - není to o faktech, ale pouze o pocitech. Právě to je leitmotivem celého díla. Autorka ukazuje, jak nepopsatelné, nepochopitelné a abstraktní může být vše, co prožívala, pro vnější svět. I tak se jí ale ve výsledku daří ukázat všem, jak strastiplná je cesta ne k vyléčení, ale k přijetí problému jako část sebe sama.

Autorka: Tereza Drahoňovská
Knihu můžete koupit například TU.