MINDtheRAPIST: Občas jsme morbidní, ale naši terapeuti jsou na nás hrdí

​Když režisérka potká scénografku a začnou spolu bydlet... Může z toho vzniknout třeba komiksový strip! I když ani jedna z nich na komiksu přímo neujíždí, jejich série během pár měsíců získala více než 600 fanoušků na Facebooku. Hanka s Terezou ale mají velké plány a nechtějí zůstat jen elektronického MINDtheRAPIST(y). 

Potkaly jsme se na Žižkově, protože tam mají levné kafe. Hanka, která studovala na FAMU režii, Terka, co působí jako scénografka třeba pro divadlo Ponec a dělá ilustrace pro MeetFactory, a Banán, který byl nachlazený a musel nosit rolák. Jejich strip MINDtheRAPIST popularizuje psychoterapii a v každém dílu se potkáte s jiným pacientem. Jak se podle holek svět dívá na terapii, jaké jsou jejich oblíbené komiksy a kam chtějí unikátní strip posunout v budoucnu? My se zeptaly!

Tak začneme – odkud se MINDtheRAPIST objevil?
H: Já píšu a vymyslela jsem, jak to bude vypadat. Třeba to, že to bude na výšku, což je teda mezi námi celkem nepraktické. Terka kreslí a vymýšlí, jak budou vypadat pacoši, což mě šíleně baví.
T: Mě taky! Hanka to sice napíše, ale neřekne mi, jestli je ta postava muž, žena, nebo jak vypadá. To všechno si představím podle textu, který mi dodá. No a potom to jen pošlu Hance zpátky a většinou řekne, že je to super. Jen občas se ohradí, že je to moc morbidní.

Jak vypadal moment, kdy přišla ona zásadní idea?
H: Bylo to v létě, když jsem se měsíc kopala do zadku a měla jsem prázdniny po tom, co jsem se na FAMU vykašlala na režii. Zůstala ve mně potřeba nějak vyjádřit kreativitu a začalo to vybředávat spontánně. Výsledkem byly drobné vtipné mikrosituace, které když jsem si začala rozkreslovat, najednou mi došlo, že je to vlastně strip. V té době jsem bydlela s Terkou a chtěly jsme se pustit do nějakého projektu společně, a tak se zrodil MINDtheRAPIST.
T: Já jsem za to hrozně ráda, je to odpočinková věc. Jsem původně scénografka a komiks jsem nikdy nedělala.

A jaký tedy máte ke komiksu vztah?
H: Zbožňuju Red Meat a severský, takový ten temný komiks, ale obecně nejsem fanda sci-fi, fantasy a klasického hrdinského komiksu. Podle mě všem klukům hrdinové způsobují hrozné mindráky a všem holkám nepředstavitelně trapná očekávání. Stripy mám ale ráda. Jsou jasné, jednoduché a stručné.
T: Já čtu spíše ty epické příběhové komiksy, stripy mě vlastně moc neberou. Miluju Sandmana, graficky Thomase Otta, který pro mě skvěle funguje i z filmového hlediska.

Najdeme v nějakém ze stripů i vás a vaše zážitky?
T: Asi ne v textu, jelikož to píše Hanka, ale mě můžete najít třeba v tom, jak postavy sedí. Sama chodím na terapie a občas si uvědomím, že sedím hrozně divně. Podle mě to musí být pro terapeuta hrozně zajímavé sledovat. Má pořád jen jeden pohled na křeslo před sebou, ale střídají se mu tam různí lidé. Líbí se mi vcítit do jeho pohledu.

Je pravda, že právě postavu doktora vlastně čtenář nikdy nevidí…
H: Docela mě baví myšlenka, že se vlastně pacient s žádným doktorem možná nebaví. Formát komiksu to ještě podporuje. Třeba mluví sám k sobě, ke svému svědomí, možná k Bohu nebo k jakési entitě.

Jak vnímáte téma terapie ve společnosti? Je to u nás stále jako tabuizované téma?
T: Sice by mě to samotnou nenapadlo, ale setkala jsem se s tím ve své rodině. Já to vidím jako cestu k tomu, aby člověku bylo líp a je pro mě nesmyslné to brát jako slabost, nebo něco, za co byste se měli stydět. Právě tak to ale spousta lidí vidí, a doufám, že komiks může být dobrá cesta k pochopení. Děláme si z toho trochu srandu ale jen proto, že jsme to zažily.
H: Chceme maličko vyprovokovat zájem o tuto problematiku, ale zároveň stripy nechceme dělat nijak moralisticky poučné. Ale z mé zkušenosti – jsem z vesnice a tam by se lidé radši zabili, než aby vyhledali pomoc, co se týče psychiky.
T: Na druhou stranu v našem prostředí, v umělecké sféře, se z toho stává trend. Všichni bereme léky a jsme na terapiích. Setkáváme se se dvěma extrémy a my cítíme, že by bylo potřeba ukázat zdravé měřítko.
H: Myslím, že se nám také celkem daří ukazovat problémy různých generací. Třeba, že někoho trápí to, že ho vlastně nic netrápí.

Musely jste někdy řešit naopak nedostatek témat pro vaše stripy?
H: To se mi děje právě teď, ale říkám si, že je to přirozené…
T: Mohla bys na tom založit další strip! To je úplně naše téma!
H: No jo!
T: Ne, my jsme už s kreativními krizemi zkušené, na to právě máme ty terapeuty. I když mé terapeutce jsem náš komiks pořád neukázala, nejsem si tím jistá.
H: Já svojí jo a chtěla přijít i na naši vernisáž! Máme několik kamarádů, co studují psychologii a ti to úplně zbožňují. Největší odběr stripů je od holek z psychologie na Masaryčce. Takže komunita drží!

Na co se čtenáři můžou těšit, jak s vaším univerzem pracujete?
T: Teď máme za sebou třeba vánoční edici, nebo máme i jeden sci-fi strip. Možností je hrozně moc, momentálně jsme překročily hranici třiceti kusů, co si jsou podobné.
H: Pro mě je to taková první série, relativně ucelená.
T: Máme jednu vizi, chceme to na papíře. Miluju knihy, miluju sešity, Facebook mě tak nebere. Když jsme třeba na naší výstavě udělaly pár stripů jako omalovánky a daly je k dispozici lidem – to mělo hrozně velké kouzlo. To mi dělá hroznou radost.
H: Vážně to zabralo, během prvního dne návštěvníci všechny omalovánky rozebrali a my je pak vystavily taky. A některé příspěvky od návštěvníků byly skoro lepší než ty naše!

KDE NAJÍT PRAVIDELNÝ PŘÍDĚL MINDtheRAPIST?
Nový strip každý týden najdete na Facebooku!