|
Víte, co je úplně nejroztomilejší? Nové vztahy. Ty chvíle, kdy sami sebe nenávidíte za to, jak hloupě čekáte, až vám zavibruje mobil. Kdy vrchol extáze představuje to, že se vám ten druhý o sekundu déle dívá do očí. Kdy jste neskutečně nervózní, ale zároveň naprosto bezdůvodně šťastní. A přesně o tom a nejenom o tom je Slaďák od Philippy Riceové.  Je to reál, přátelé Hned na začátku je třeba poznamenat, že Slaďák zachycuje skutečné momenty ze života Philippy a jejího přítele, taktéž komiksového umělce Lukea Pearsona (Zdá se vám to jméno povědomé? Zkuste mrknout na obálku komiksové Hildy, jestli vám něco nepřipomene). Proč je to tak důležité? Na první pohled by se totiž mohlo zdát, že se zákonitě musí jednat o fikci, nebo alespoň generalizované charaktery.  Slaďák totiž dostál svému jménu dokonale a chvílemi jsem měla chuť ho alespoň trochu osolit či opepřit. Ruku na srdce – všichni se identifikujeme s kouzlem společného montování IKEA nábytku nebo s roztodivnými spacími pozicemi, ale dvojstránková diskuse o tom, kdo komu uvaří čaj, na mě už byla trochu moc. Tolik očekávaný rozkol Má původní myšlenka byla taková, že silně nadprůměrně roztomilý děj musí zákonitě ústit v řeckou tragédii, a proto jsem se třásla na okamžik, kdy párem otřese nějaká pořádná katastrofa. To se bohužel nestalo (tedy až na jednu neviditelnou hádku, ze které ale čtenář viděl jen rozkošné oboustranné omluvy), čímž mě Slaďák trochu zklamal. Na druhou stranu se ale nejedná o dějovou linii spíš jako časově seřazenou koláž.  Ostatně i slovo „komiks“ je pro Slaďák poněkud silné, kombinuje totiž sekvenční vyprávění s ilustracemi téměř rovným dílem. Díky tomu se jedná o velmi lehoučké čtení, místy mile úsměvné, místy již maličko stereotypně ohrané. Ale co je hlavní – je to obraz něčeho reálného, zamilovaného a pevného, což je vždycky dobře! 
Autorka: Tereza Drahoňovská
0 Comments
Leave a Reply. |
RSS Feed