Na návštěvě v bruselském muzeu komiksu - stojí to za to?

Budova bruselského muzea komiksu je jedním z mnoha secesních domů, kterými Viktor Horta belgickou metropoli vyzdobil. A zlé jazyky tvrdí, že právě ta je na celém muzeu do nejzajímavější. Je tedy Musée de la Bande Dessinée jenom povinnou položkou, kterou si každý turista musí odškrtnout?

V první řadě je dobré zmínit, že muzeum má více částí. Kromě stálé expozice se zde nachází i obstojné komiksové knihkupectví, ale hlavně rozlehlá knihovna. S lístkem do muzea máte vstup volný, a bez něj je to jako dojít si v centru na toaletu. Součástí knihovny je i čítárna s prostorem vyhrazeným studiu – svou rozlohou jen nabádá k tomu, abyste na polštářové vystýlce strávili línou podzimní neděli.

Brusel si na zjednodušování nepotrpí

Expozice samotná začíná v druhém patře a zde většina fanoušků naráží na hlavním problém muzea – na to, jak specifickou věc prezentuje, se výstava nachází na úrovní té nejnižší laické srozumitelnosti. Někdy to nevadí – státnice z dějin komiksu nemá každý (z dobrého důvodu!), ale sledování vzniku komiksu krok po kroku je na každého, kdo se v oboru pohybuje, trochu moc. Sledovat, jak komiksová ilustrace vyvstává zrychleně před očima je krása, ale číst si popisky, co že to vlastně je skicování, méně. Ukázkami se nešetří, a tak se alespoň můžete zabavit studiem jednotlivým stylů, které každá z etap nabízí.

Podobným způsobem je řešena i další sekce věnovaná tentokrát žánrům v komiksu. Mám podezření, že vznikla pouze za účelem vystavit co nejvíce komiksových autorů, proto některé "žánry" působí poněkud bizarně. Copak je to "rodinný" komiks, nebo komiks "se zvířátky"? Ale když se díváte pozorně, tak na vás u pohádkového žánru vykoukne stránka od Tomáše Kučerovského a vlastenecké zahřátí u srdce mnohé napraví.

Tintin a Šmoulové? Belgické zlato nade vše

Ze zbytku stálé expozice je patrné, čeho si Belgičani cení (obecně žádnou alternativu zde nečekejte) a že dobře vědí, za čím se do Bruselu jezdí. Komu přišla předchozí část málo podrobná, může si hodinu číst, která tintinovská postava má jakou úlohu, a luštit grafy, kdo se objevil v jakém příběhu a jestli se potkal s tou či onou postavou. Ve zkratce, je toho tolik a má to tak malou informační hodnotu, že to přelétnete stejně rychle, jako vedlejší prostor věnovaný Šmoulům.

Do kategorie toho lepšího, co bylo na místě k vidění, bych řadila celý ochoz věnovaný Thorgalovi - ať už si o kvalitě tohoto komiksu myslím cokoli. Ale i kdyby vás nenadchlo vůbec nic, je zde jedna věc, která průměrnost muzea vyzdvihuje přesně o ten kousíček nad laťku lhostejnosti – místnost Dickieho od Pietera De Poortere. Kníratá postavička v celostránkových stripech lítá do vesmírů, účastní se soutěží o nejlepší krávu, bojuje v nacistickém Německu a na posledním panelu vás naprosto dostane tou nejvtipnější a nejabsurdnější pointou.

Podtrženo sečteno, bruselské muzeum komiksu je především turistickou atrakcí – věřím, že lidem, kteří s tímto médiem nemají velké zkušenosti, přijde prohlídka zajímavá. Nám ostatním možná o něco méně, ale i tak - kdo by vydržel opustit Brusel bez toho, aby dovnitř alespoň nakoukl?

Autorka: Štěpánka Jislová
Zdroj fotografií: Oficiální web muzea