Oipooik: Komiksové panely mě nebaví, raději na sebe skládám pocity

U některých umělců je na první pohled vidět, že i u sebemenšího obrázku na ubrousku mají setsakramentsky promyšlené, jaké pocity, emoce a příběhy do něj vloží. To je i případ Zuzany, která vystupuje pod uměleckým jménem Oipooik. Přestože Zuzka není tak úplně komiksová kreslířka, v každém jejím díle lze najít tolik příběhů, osudů a odboček, že vlastně panely ani nepotřebuje.

Jak ses dopracovala ke svému současnému stylu tvorby? Z čeho čerpáš a kam by ses chtěla posunout dál? 

Pokud se nebudeme bavit o stylu kresby, která se každým rokem víc a víc učesává a zjemňuje, tak si vlastně svým stylem a vývojem nejsem jistá. Spojujícím prvkem mých věcí je podle mě silná až psychopatická chuť protínat obrazy narativní linkou. Snad i proto mě moc nebaví rozdělovat stránky na panely a doslovně popisovat dění. Místo toho radši míchám jemné momenty, které pomáhají čtenáři pochopit nebo prožít příběh obrazu tak, jak to prožívám v hlavě já. Snažím se naskládat víc vrstev pocitů na sebe, k tomu přidám jen pár slov a výsledný zážitek je pro mě mnohem větší. Často cítím naléhavost sdělení pocitu, který nedovedu popsat ani sama v sobě...
 
Inspirují mě často příběhy, které prožívám skrz jiné lidi, někdy jsou moje vlastní, občas v nich hrají roli neuskutečněné sny - ať moje, nebo cizí... Posunout bych se chtěla především k profesionálnějším projektům a k větším věcem (myslím tím velké měřítko).

Nejsi přímo komiksová autorka, věnuješ se spíše ilustraci a samostatné kresbě. Jaký máš vztah ke komiksu? Patříš mezi čtenářky?
 
Komiksy čtu moc ráda vlastně už odmala. Hodně rychle se mi vkus ale začal posouvat k alternativnímu komiksu, stripům a ilustracím.
Po nastěhování do Prahy jsem se zúčastnila pár komiksových workshopů, ještě předtím jsem participovala na uskutečnění jednoho přespolního komiksového projektu, ale vždycky jsem věděla, že moje cesta nikdy nepovede tradiční komiksovou cestou. Jsem na to málo trpělivá!

Sleduješ nějakou českou komiksovou autorku, jejíž tvorba ti připadá zajímavá?
 
Oblíbená komiksová autorka na české scéně je teď určitě Toybox. Vážím si jí především za píli v tvorbě, za obrovský přesah do streetartu, za témata, která akcentuje... Holek, co dělají nádherné komiksy je dost, ale Toybox má pro mě takový hodně příjemný nádech punku, který já v sobě už dávno nemám. Možná je to i tím, že stejně jako já vychovává dvě malý děti… Prostě sympatie!

Téma letošního sympozia je Žena 2.0 odkazující k vývoji ženské role, nebo spíš rolí. Jak to vidíš ty?

 Další těžká otázka, ženská role má takových rovin a poloh... Přemýšlela jsem, jak to téma uchopím. Původně jsem chtěla dokonce chvíli zabrousit do minulosti. Víc než hrát na emoce, se zkusit podívat na vývoj role ženy ve společnosti. Ale nakonec bude moje "Žena 2.0" rozhodně o mateřství a o tom zvláštním přerodu holky v ženu. O těch často rozporuplných pocitech, které to s sebou nese. Možná to je trochu klišé, ale o ničem jiném bych teď asi nedovedla kreslit opravdověji, protože tohle žiju.
"Žena 2.0" je pro mě rozhodně holka – maminka.

Zuzana „Oipooik“
Vystudovaná sochařka, co po škole žila ve španělském squatu, ale třeba také semifinalistka ilustrátorských Secret Wars, co se z rušné Prahy přestěhovala na klidný český sever. U Oipooik se vždy můžete těšit na velmi emotivní obrazy, které přímo nabádají k vlastní interpretaci, ale zároveň vyzařují jasnou myšlenku. Střípky její tvorby můžete sledovat na Facebooku, nedávno jí vyšel krátký komiks také v časopise Legalizace.

Autorka: Tereza Drahoňovská
Zdroj obrázků: Archiv autorky

---