TEMNÝMI HVOZDY: Jak komiks udělal z děsu vizuální lahůdku

Hororový film zvládne natočit každý. Vezměte pár lekaček, tajemných dětí, odlupujících se nehtů nebo dlouhých záběrů bez hudby. Jak to ale funguje u komiksu? Emily Carroll, komiksová umělkyně a držitelka Eisner Award, se do hororu vrhla po hlavě a v knize Temnými hvozdy, která v českém překladu vyšla díky Comics Centru, nakonec přinesla něco mnohem lepšího.

Nesnáším horory. Ale Emily Carroll mě přesvědčila, že se mýlím. Do jedné knihy spojila pět příběhů, každý svým způsobem unikátní a rozdílně pojatý. Ani u jednoho se nebudete bát. Nebudete se ale cítit ani úplně dobře. A to je mnohem lepší, než ta nejpřekvapivější lekačka. Ve svých příbězích se Emily vždy zaměřuje na jednu emoci, pocit, nebo prvek, který se vám zavrtá pod kůži a spustí reakci někde hluboko ve vaší mysli. To vše je možná ještě umocněno faktem, že jejími hrdinkami jsou většinou mladé dívky, které objeví něco, co neměly, a jsou postaveny před osudovou volbu.

Původně jsem chtěla postupně probrat příběhy jeden po druhém a poukázat na unikátnost každého z nich. Narazila jsem ale nepřenositelnost pocitů a úzkostí, které ve mě vyvolávaly. Emily se vybarvila jako mistrná vypravěčka. Neplýtvá slovy a neuznává příliš časté dialogy, snad proto se její příběhy mnohem více podobají pohádkám než hororu. A ostatně - možná právě tím nás autorka vrací do původní funkce pohádek - učit a odrazovat skrze děsivé konce.

Kdybychom ale zůstali jen u milého způsobu vyprávění, nebylo by to ono. Carroll se odvázala i v grafické rovině a opět ke každému příběhu přistoupila jinak, skrze odlišný dominantní prvek. Ať se už jedná o vysoký kontrast barevného odlišení světa živých a mrtvých, přes černobílou jednoduchost, kde příliš syté barvy naopak poukazují na podezřelé zdraví. To vše doplňuje neskutečně propracovaný lettering, který dotváří každou scénu v překvapivém rozměru. Emily Carroll má rozmyšlené umístění každého slova. I proto kniha Temnými hvozdy asi představovala ¨ poměrně velký oříšek pro český překlad. Z pohledu letteringu (v očích neprofíka) kniha ale dle mého dopadla velmi dobře, Comics Centru tleskám. Pro ukázku přikládám dvě nejunikátnější strany anglického originálu vedle českého ekvivalentu.

Jak jsem už zmínila, kromě jedné z pěti částí, jsou hrdinkami vždy ženy. Ve většině příběhů tyto hrdinky taktéž stojí proti ženským protějškům, často však ovládaným cizími silami. Při dumání nad příběhy jsem si vzpomněla na protějšek Campbellovy Cesty hrdiny, a to Cestu hrdinky založenou na trochu jiných hodnotách, cílech a prioritách. Hrdinky se zlo často nesnaží přímo zničit, ale spíše přesvědčit o jeho zbytečnosti. Ne vždy se jim to povede a občas mu samy tak trochu propadnou, ale to už patří k věci. Tolik k onomu pohádkovému poučení. Díky svěžímu pohledu Emily Carroll kniha Temnými hvozdy neupadá do stereotypů a daří se jí udržet napětí po celou dobu. Její hrdinky zůstávají samy. A nemají nikoho, na koho se mohou spolehnout. A ve všech případech tak sází na divokou kartu. Což už je samo o sobě docela horor, známe to všichni, že.

Přece jen mi ale zážitek něco trochu kazilo. Anglický originál sice používal trochu květnatější jazyk, ale česká verze to dle mého názoru místy trochu přehnala. Začíná to už u obsahu a názvů jednotlivých příběhů. Tituly jako "O jeho zbrocené tváři" (His face all red) nebo "Dáma, jíž ruce chlad halí" (A lady´s hands are cold) mi ve srovnání s jednoduchou elegancí textů Emily Carroll přijdou zbytečně zastarale epické.

Pokud patříte mezi milovníky hororů, jděte si komiks koupit. Pokud horory nenávidíte, je to kniha pro vás. Pokud vám je to jedno, neměla by kniha Temnými hvozdy ve vaší knihovně chybět. Protože ať jste kdo jste, budete si užívat, jak kreativně a odlišně je možné pracovat s příběhy, které oprašují původní záměr samotného aktu vyprávění.

Autorka: Tereza Drahoňovská