umění jako vzdor: Resist! komiks

Zvolení Donalda Trumpa bylo pro spoustu Američanů šokem. Představa, že by se muž, který veřejně uráží ženy, mohl opravdu stát hlavou státu, se dlouho zdála jako sci-fi. Nicméně sci-fi se stalo realitou, jež však vyvolala vlnu protestů a uměleckých aktivit. Jednou z nich je také komiksový časopis Resist! vydávaný editorkou New Yorkeru Françoise Mouly a její dcerou Nadjou Spiegelman. O tomto počinu i o tom, jaké je to být voličkou Hillary v Trumpovské Americe, pro LDC Praha napsala Martha Kuhlman, profesorka literární komparistiky z Bryant University. Děkujeme! A vy - čtěte!

Zdroj: http://www.resistsubmission.com

---

(Anglický originál najdete pod českým překladem.)

Na výsledek říjnových voleb v roce 2016 jsem nebyla připravená. Upřímně, s mým manžele jsme si byli natolik jistí tím, že všechno dopadne dobře, že jsme uspořádali u nás doma volební párty. Naši nejbližší přátelé z Providence dorazili dobře naladěni, vtipkovali a smáli se, posílalo se víno a křupky. Jeden z nich dokonce přinesl dort nadějeplně nadepsaný “Do toho, Hillary”. Ale jak večer postupoval, nálada se rychle proměnila z oslav v nepopsatelné zděšení, jak lidé nevěřícně těkali očima z telefonů na televizní obrazovku, kde se počítaly hlasy. Ujišťovala jsem naše hosty, že se všechno ještě přes noc změní, protože nejsou započítány všechny hlasy. Mýlila jsem se. Příštího dne jsme, v šoku a zármutku, vyhodili zbytek dortu na kompost. Zdálo se to jako přiléhavá metafora pro vše, co se událo.

Podobné scény se simultánně děly napříč celou zemí v “modrých” státech a urbanistických centrech jako New York, Chicago nebo Los Angeles. Dokonce i televizní hlasatelé a noční baviči se zdáli otřeseni výsledkem, který popřel všechny průzkumy a odhady. Sociální média (která, jak teď už víme, mohou být částečně zodpovědná za navádění lidí jedním nebo druhým směrem v rámci jejich bublin komfortu), vybuchla s rozhořčením, nebo triumfem, v závislosti na politickém přesvědčení.

Zdroj: teenvogue.com

Právě tyto volby byly zdrcující zejména kvůli drastickým důsledkům pro lidská práva, rasové vztahy, zdravotnictví, imigraci, ekonomiku, zahraniční vztahy, společenské právo, životní prostředí, vědu, umění…dosaďte si libovolné. Pro mě jako ženu bylo velmi těžké přijmout, že muž, který se během natáčeného rozhovoru oháněl obratem “Grab her by the pussy", byl zvolen prezidentem. Veškerá svoboda a společenský “pokrok”, kterého jsme jako Američané dosáhli, se rozplynul, a já měla pocit, jako bych zem, ve které žiju, najednou nepoznávala.

Françoise Mouly, editorka titulek pro New Yorker, a její dcera Nadja Spiegelman (jejímž otcem je slavný Art Spiegelman) byly výsledky voleb také zaskočeny. Mouly si byla vítězstvím Hillary natolik jistá, že měla pro tuto příležitost už připravenou i titulku – ilustraci Maliky Favre ukazující Clintonovou hledící na měsíc v Ovální pracovně. Místo toho se nakonec rozhodla pro cihlovou zeď, která částečně zakrývala hlavní banner magazínu.

Zdroj: Mashable.com

Po vyhlášení výsledků voleb se Gabe Fowler z nakladatelství Desert Island Mouly zeptal, zda by neměla zájem editovat noviny, které se budou zdarma distribuovat po celé zemi v den Ženského pochodu 20. června 2017, a tak vznikla myšlenka časopisu Resist. S využitím jejich konexí a s cílem oslovit celý svět vytvořily koeditorky Mouly a její dcera Nadja webovou stránku, kde sbíraly příspěvky reagující na volby. Přišlo téměř 1000 děl, která poskládala dvacetistránkovou kompilaci komiksů a uměleckých děl jak od profesionálů, tak i amatérů.

Noviny uvádí následující upřímný editorial:
“V reakci na silný pocit odcizení, který následoval výsledky voleb, tyto práce – ručně kreslené, syrové a intimní – nám znovu dovolují cítit propojení. Je to veřejná žaloba. Je to prohlášení o našich hodnotách. Jsme pro jednotu. Jsme pro kreativitu. Jsme pro diverzitu. Trumpova klaustrofobická a úzkoprsá vláda bude díky tomu svržena: díky ženským hlasům, skrze hlasy zbavené volebního práva, skrze každé vyobrazení budoucnosti tak, jakou ji chceme mít.”

Největší protest amerických dějin?

Zdroj: archiv autorky

21. ledna 2017 vyšly tyto početné hlasy do ulic – s více než 400 pochody napříč zemí se jednalo o vůbec největší jednodenní protest v americké historii. Celkem půl milionu protestujících pochodovalo Washingtonem DC, kde se Resist zdarma rozdával. Díky malým knihkupectvím Mously a Spiegelman vypustily do celých Spojených států celkem 58 000 kopií jejich protestního komiksu.

V Providence, městě, kde žiju, demonstrovalo na 5000 lidí před místní radnicí s cedulemi poukazujícími na poměrně široké spektrum problémů včetně ženských práv. Sice jsme neměli komiks Resist, i tak jsme si ale vystačili s podomácku vyrobenými tabulemi. Nejvýraznější byly například ty vytvořené Shepardem Fairey, umělcem, který stojí za slavným Hope plakátem Baracka Obamy. Tentokrát vytvořil tři plakáty znázorňující ženy – muslimky, afroameričanky a latinoameričanky. Všechny jsou volně ke stažení.
Pod každým z obrázků je slogan: My, lidé, jsme větší než starch.” Navzdory prohře ve volbách byla nálada klidná a oslavující, hlavně díky tomu, že jsme společně potvrzovali vizi budoucnosti, kterou společně neseme.

---

V červenci publikoval Resist druhou antologii, tentokrát v rozměru komiksové knihy o 96 stranách složenou z veřejně přihlášených děl. I tentokrát si zachovala nadějeplnou a vzdorovitou náladu. Vystihují ji zejména dva komiksy: první od Laury Park, ukazuje Trumpovu vládu jako hada škrtiče ozdobeného nacistickými symboly (s ohledem na Trumpovu podporu bílých rasistických vůdců). Jako žena a dcera imigrantů se cítí dvojnásobně zasažena Trumpovou rasistickou politikou a ukazuje svůj boj o to zůstat na nohou, zatímco se had snaží stáhnout ji k zemi.
 

Zdroj: archiv autorky

Druhé dílo od Nidhi Chanani zobrazuje shluk černých čmáranic, které se valí na mladou dívku. Nejdřív jsem myslela, že drží plamen, ale ve skutečnosti se jedná o štětec metaforicky zaplašující utiskující temnotu, kterou sama cítí, s pomocí umění. Chanani je původem z Indie a nedávno publikovala komiks pro dospívající "Pashmina".

Zdroj: archiv autorky

Zatímco píšu tento článek, president Trump je stále v úřadu. Filmový producent Harvey Weinsten byl vyhozen za sexuální harašení a každý den se zdá, že bude další politik nebo celebrita diskreditována a sesazena kvůli sexuálnímu prohřešku. Můžeme jen doufat, že bude Trump uznán odpovědným za jeho početná pochybení – jak politická, tak morální. Mezitím budu pochodovat s mými přáteli na dalším ženském pochodu - 20. ledna 2018.
(Po Harveym Weinsteinovi můžeme jen doufat, že se to opravdu stane!)

“Může přijít mnoho porážek, ale my nesmíme být poraženi.” Místo ženy je v revoluci.

Autorka: Martha Kuhlman, profesorka literární komparistiky, Bryant University

ANGLICKÝ ORIGINÁL:

I was not prepared for the outcome of the November 2016 election. In fact, my husband and I were so confident that everything would turn out well that we had an election night party at our house. Our closest friends in Providence arrived in high spirits, joking and smiling, passing around snacks and wine. One even brought a cake hopefully inscribed with “Let’s Go Hillary” in cursive icing on top. But as the evening progressed, the mood gradually changed from celebration to incredulous horror as people shifted their gazes from their devices to the TV screen in disbelief when the vote counts rolled in. Still in denial, I assured our dispirited guests that things would turn around overnight and that the final vote counts weren’t in. I was wrong about that. The next day, in shock and grief, we solemnly dumped the remainder of the cake into the compost. It seemed a fitting metaphor for the whole experience.
Variations on this scene took place simultaneously across the country in the “blue” states and in the urban centers like New York, Chicago, and Los Angeles. Even television announcers and late night comedians appeared to be shaken by an outcome that defied all polls and predictions. Social media, (which, as we know now, may have been partially responsible leading people one way or the other in their comfortable bubbles), exploded with outrage or triumph, depending upon your political affiliation.
This election was overwhelming in its devastating implications for civil rights, race relations, health care, immigration, economic policy, foreign policy, social justice, the environment, science, the arts, you name it. As a woman, it was tough accepting that a man who had bragged about grabbing women “by the pussy” on tape had been elected. All of the liberty and social “progress” that we had supposedly made as Americans vanished and I felt that I didn’t recognize the country I was living in anymore.
Françoise Mouly, art editor for New Yorker covers, and her daughter Nadja Spiegelman (also daughter of Art Spiegelman of Maus fame) were also caught off guard by the election results. Mouly was so sure that Hillary Clinton would be the winner that she had prepared a cover for the occasion—an illustration by Malika Favre showing Clinton looking out at the moon in a darkened Oval Office.
Instead, they opted for a brick wall, partially covering the lead banner for the magazine (artist: Bob Staake).
After the election, Gabe Fowler of “Desert Island” publishing (Brooklyn, NY), approached Mouly about editing a free newspaper to be distributed nationwide on the day of the Women’s March, Jan 20, 2017, and the idea of Resist came about. Drawing upon their connections and reaching out to people worldwide, co-editors Mouly and her daughter Nadja set up a website to collect submissions about reactions to the election. From over 1,000 entries, they assembled a twenty-page broadsheet compilation of cartoons and art from a wide range of people including professional artists, amateurs, and those with less experience but nonetheless were inspired to respond artistically.

At the beginning of the newspaper is the following heartfelt editorial:
“After the profound sense of alienation following the election, this work—hand drawn, raw, and intimate—makes us feel connected. It is not a denunciation. It is an affirmation of our values. We are for unity. We are for creativity. We are for diversity. And ultimately, Trump’s claustrophobically narrow minded administration will be brought down by this: by women’s voices, by disenfranchised and marginalized voices, by each small act of picturing the future as we wish it would be.”
On January 21, 2017, those voices came out in numbers—in fact, it was the largest single day protest in American history, with over four hundred marches taking place nationwide. About half a million marchers participated in Washington DC, where Resist was distributed for free. Using small distributors and bookstores, Mouly and Spiegelman succeeded in releasing 58,000 copies of their protest comics to the public all over the United States.
In Providence, five thousand people demonstrated in front of the state house, holding signs that advocated for a broad range of issues including women’s rights. We did not have resist comics, but we did have homemade signs, as well as signs circulated over the internet. Prominent among these were designs made by Shepard Fairey, the artist behind the famous Obama Hope poster. This time he made three posters of women: one African American, one Muslim, and one Latina, and made them free downloads. Underneath each image was the slogan: “We the People are greater than fear.” Despite the election loss, the mood was peaceful and celebratory as we reaffirmed our own hopes and visions for the future.
In July, Resist published a second anthology, this time comic book-sized with 96 pages, based on public submissions. (http://www.resistsubmission.com/) The mood was, as ever, defiant but hopeful. Two comics in particular seem exemplary: the first, by Laura Park, represents the Trump administration as a boa constrictor decorated with Nazi symbols (given Trump’s support of white supremacist leaders). As a woman and the daughter of immigrants, she feels doubly targeted by Trump’s racist policies, and shows herself struggling to stay afoot while the snake attempts to wrestle her down.
The second image, by Nidhi Chanani, shows a mass of black scribbles held off by a young girl. At first I thought she was holding a flame, but in fact she is holding a paintbrush, metaphorically banishing the oppressive darkness she feels with her art.  Chanani, who is of Indian descent, just published a graphic novel for young adults titled Pashmina.
As of the writing of this article, President Trump is still in office. Movie producer Harvey Weinstein has been fired for sexual harassment, and every day it seems that another politician or celebrity is disgraced and brought down for sexual misconduct. We can only hope that Trump will eventually be held accountable for his many failures—both political and moral. In the meantime, I’ll be marching with my friends at the next women’s march: January 20, 2018.  
(After Harvey Weinstein, we can only hope this will come to pass!)
 
“We may encounter many defeats, but we must not be defeated.” A woman’s place is in the revolution.