Ženy CZ.KOMIKSU: Kamila Pokorná

Soutěž CZ.KOMIKS si s komiksovými autorkami vyloženě padla do oka. V prvních dvou ročnících se na prvních místech umístily ženy a ani tento rok tomu není jinak. Shodou okolností všechny tři vítězky sdílí i svou alma mater - Fakultu designu a umění v Plzni, a dokonce i ateliér. Nejen o škole jsme si popovídali s vítězkou letošního ročníku Kamilou Pokornou. ​

FDU má jako jediná škola v republice ateliér, který se na komiks přímo specializuje. Jak výuka v něm ovlivnila tvůj komiksový vývoj?
 
Určitě hodně. Dřív jsem o komiksu nevěděla skoro nic a znala jsem pouze mainstreamové americké superhrdinské komiksy, případně Čtyřlístek z dětství, takže jsem komiksy ani nečetla. V rámci ateliéru jsem vytvořila také svůj úplně první komiks. Dá se říci, že jsem na komiksovém poli nováčkem.
 
V rámci ateliéru vznikaly také čtyřstránkové soutěžní příspěvky do soutěže CZ.KOMIKS. Mohla bys nám představit ten svůj?
 
Komiks se jmenuje Slyš mě (Hear me). Jde o ryze symbolický příběh plný metafor o každém z nás. Každý člověk ho může pochopit trochu jinak a po svém. Hlavní hrdina - mladý nešťastný muž je konfrontován se svými omezeními a strachem. Jakmile jej přemůže a vyslyší hlas, který ztělesňuje záhadná bílá postava, je šťastný a jeho život se kompletně změní. Když však posléze podlehne lákadlům a vydává se zaslepeně špatnou cestou, dojde až na samé dno. Jediné, co ho může zachránit je uvědomění a ochota znovu naslouchat... Co se týče techniky, zvolila jsem kombinaci akvarelových barev a tužky, přičemž jsem dbala na symboliku barev.
​

​Dá se říct, že techniky, které používáš, nejsou pro komiks typické. Pastely, akvarel, barevné tužky a jejich kombinace – jaký k nim máš vztah a jak ses k této stylizaci dobrala?
 
To je pravda. Vesměs jsou to moje oblíbené výtvarné prostředky, se kterými pracuji už několik let ve své volné tvorbě a ilustracích. Komiks, jakožto médium neomezených možností, dává prostor nejrůznějším postupům a já toho ráda využívám. Ke stylizaci jsem se dobrala úplně přirozenou cestou. Vždy vycházím z reality, která mě inspiruje. Subjektivním vnímáním se pak zkresluje do podoby, kterou přenáším na papír. Tento přístup je pravděpodobně vliv studia na SŠUD v Brně z ateliéru ilustrace u ak. mal. Pavla Dvorského.
 
Je více než jasné, že pojetím a zaměřením pohybuješ někde na pomezí ilustrace a komiksu, tvoje věci jsou hodně pocitové. Z české komunity často zaznívají dvě výtky – že české komiksy bývají příliš alternativní a nesrozumitelné a že v Česku chybí spolupráce scénáristů s kreslíři. Jak na tohle nahlížíš ty, vnímáš to jako problém?
 
Určitě je vidět, že vycházím z ilustrace a ráda ve své tvorbě kombinuji ilustrativní a komiksové prvky. Snažím se však, aby vizuální stránka nepotlačila obsah a čitelnost samotného příběhu. Jestli se mi to daří, je na posouzení jiných. Ráda bych zdůraznila, že alternativní komiksy nemusí být nesrozumitelné - pouze jsou určeny pro užší skupinu lidí. Chybějící spolupráce kreslířů a scénáristů se mě zatím nedotýká.
 
A chtěla by sis ji vyzkoušet? Popř. co bys dál chtěla ve své tvorbě prozkoumávat, máš v plánu nějaký další komiksový projekt?
 
Na spolupráci - a to v jakékoli oblasti - je nejdůležitější synchronizace obou stran. Kdybych potkala takového člověka, tak určitě. Čistě teoreticky mám dva tajné adepty. Ve své tvorbě bych chtěla prozkoumat všechny možnosti, které se mi budou nabízet. Pořád cítím nějaké rezervy a kolem je spoustu nevyužité inspirace. Byla bych šťastná, kdybych měla v životě šanci vše zužitkovat. Projekt chystám, ale zatím ještě ani netuším, jakou bude mít formu. Mám pár nedokončených věcí, které to zatím oddalují.

Bavíme-li se o inspiraci – kdo z výtvarníků a komiksových autorů inspiruje tebe? Jaká jsou tvá oblíbená díla, ke kterým se vracíš a proč?

Zaměřím-li se na komiks, musím určitě zmínit mezinárodně uznávaného Nicolase de Crécyho. Obdivuji jeho svěží rukopis, barvocit, smysl pro detail a mistrné ovládnutí techniky. Je mi příjemná stylizace postav, která se blíží karikatuře a podporuje charakter postav. Mám v počítači několik jeho komiksů ve francouzštině, kterým samozřejmě nerozumím a stejně si je ráda prohlížím, protože je to vyloženě pastva pro oko. Nedávno mě velmi zaujali dva Italové, u nás méně známý italský autor s přezdívkou Gipi a Alessandro Sanna se svojí Řekou, která vyšla u příležitosti Komiksfestu. Začala jsem se díky nim zajímat o techniku akvarelu a zjistila, jak mi to nejde :) U Shauna Tana miluji jeho spojení reality a fantazie. Jeho Nový svět jsem listovala pořád dokola. Odvyprávěl příběh bez jediného slova a to brilantně. Jasné hlubší poslání. Krásná atmosféra. Pak je mezi mými nejoblíbenějšími druhá skupina komiksů autobiografických, které mě zasáhly naopak po obsahové stránce, přičemž jejich vizuální podpořila a umocnila scénář. A české: nejraději mám Pepíka Střechu a Vlase a Brady - poetické, krásná atmosféra, humor - zábavné počtení, které mě vrací do dětských let. Oba autoři přistoupili ke tvorbě s dětskou hravostí a fantazií a to se mi hrozně líbí.
 
Inspirativní musel být i tvůj výlet do Angouleme, součást ceny za první místo v soutěži CZ.KOMIKS. Jaké sis odtamtud odvezla zážitky?
 
Skvělé. Počínaje už letem z Vídně, jelikož jsem seděla poprvé v životě v letadle a ohromně si to užila navzdory všem varovným řečem strašpytlů. Samotný festival byl samozřejmě nabitý úžasnými komiksy a já jsem se zdaleka nedostala všude. Už v pavilonu současných francouzských nakladatelství jsem se zasekla u třetího "stánku" a dál jsem se za celý půlden nedostala. Překvapila mě francouzská kuchyně i město samotné, vyzdobené komiksovými motivy - tentokrát z Morissových příběhů Lucky Lucka k jeho 70. výročí. Byl prostě všude! I tam, kde bys ho nečekala. Co bylo však pro mě nejmilejším překvapením, byl přístup francouzských Rotariánů, kteří se celou dobu snažili, abysme se měli co nejlíp a opravdu se podařilo. Za to jim i touto cestou musím znovu poděkovat.
​

Autorka: Štěpánka Jislová

Kamila Pokorná je studentkou prvního ročníku navazujícího magisterského studia na FDULS ZČU v Plzni a ve své tvorbě se dlouhodobě věnuje především ilustraci a autorským knihám. V oblasti komiksu je, jak sama říká, spíše nováčkem, i když se o toto médium také velmi zajímá. V současné době žije převážně v Plzni, ale do rodného bydliště, vesnici na Jižní Moravě, se ráda vrací nejen za rodinou a přáteli, ale také za inspirací. Tou poslední byl její pes Černobílá, podle které vytvořila svou bakalářskou práci, autorskou knihu na pomezí ilustrace a komiksu.